Co dělat, když hárá a on ji chce i násilím?

15. března 2007 v 22:04 |  Kolem dokola
Hned na úvod bych chtěl říct, že tento článek nemá být žádným odborným pojednáním o hárání fen, ale přesto snad troška té teorie neuškodí.


Tak tedy: Většina fen hárá dvakrát do roka, přičemž hárání trvá přibližně měsíc. Během prvních dnů oteče vulva a fena začne barvit. Mezi sedmým až jednadvacátým dnem je fena svolná ke krytí; ideální období přitom trvá jen pár dní. Poté končí barvení a hárání. Nutno dodat, že u každé feny je to individuální, nelze přesně říct, že ten a ten den je ten správný pro krytí a stejně tak je to i s délkou hárání, barvení a dobou, kdy se ty jednotlivé fáze dostaví. Jednoduše řečeno, co fena, to originál. Tolik tedy jen tak letem světem teoreticky na úvod.

Všichni majitelé psů to znají. Ti, kdo mají feny, si pečlivě hlídají své čtyřnohé slečny a dámy, aby nedošlo k nechtěnému početí, zatímco psi v blízkém i širším okolí se mohou zbláznit, jak je to pudově přitahuje, aby splnili odvěké, přírodními zákony dané poslání, a to množit se pro zachování rodu a druhu. Projevy této touhy mohou být tak silné, že lidé v sousedství, ať už majitelé psů nebo i ti, kteří psa nevlastní, jsou podrobeni těžké zkoušce nervů.
Nedávno se mě moje velmi dobrá kamarádka zeptala, jestli by ji pokousal pes, když mu nechce dát hárající fenu. Řekl jsem, že nevím, ale že jsou to velmi silné pudy a kdo ví, co by se mohlo stát. Abych vás uvedl do obrazu, tak řeknu, že ta kamarádka má fenku bruselského griffonka, která se jmenuje Ája (na fotografii). A tato asi tříkilová psí slečna je právě v onom období, kdy vzbuzuje touhy všech psů ve svém okolí. Když s ní byla kamarádka na procházce, ucítil svým nadmíru vyvinutým čichem jistý pes, že tady by byla příležitost k ukojení pudů. Byl to středně velký pes hnědé barvy a neurčité rasy. Podle popisu kamarádky jakási pouliční směska a jak to tak od oka zhodnotila, při zrodu onoho náruživce byl s největší pravděpodobností přítomen vlčák (jestli z otcovi nebo matčiny strany, to se lze pouze dohadovat). Okamžitě vzala Áju do náruče, aby ji chránila nejen před roztouženým psem, ale i před ní samotnou, neboť jestliže je nějaký pes na pohled ne zrovna příjemného vzhledu pro oko lidské, nemusí tak tomu nutně být i pro oko psí, a co kdyby náhodou Ája byla zrovna v těch ideálních dnech, kdy by byla svolná ke krytí, tudíž by nic neměla proti tomu, aby spolupracovala na zachování rodu a druhu. Co na tom, že by to bylo spojení rasově nečisté. Vždyť oba jsou stejného rodu a na rasu na rozdíl od lidí zvysoka kašlou. Kdepak, mezi zvířaty se rasismus rozhodně neprojevuje, takže je jim úplně ukradené jaké jsou rasy. Že ne? Jen jim zkuste dát volnost. Ani náhodou nepůjde pudl hledat pudlici, griffonek griffonku atd. Možná si říkáte, že by onen zmiňovaný pes byl pro Áju moc velký. Ale kdepak! Pokud by oba opravdu chtěli, dokázali by si velice dobře poradit.

Když tedy potkali tohoto roztouženého psa, vzala kamarádka Áju okamžitě do náruče, aby ji chránila. Co si o tom myslela Ája, to lze jen těžko říct. Dost možná ji panička štvala, že se jí takhle plete do života. Psovi se to ale rozhodně nelíbilo, což dal najevo hlasitým štěkotem. Kamarádka s Ájou se dala na ostražitý ústup a nakonec nebyla pokousána a vše dopadlo dobře.

Jak tedy zní odpověď na otázku v nadpisu? Poslouží nám k tomu doslovný citát toho, co mi kamarádka řekla: "Měla jsem to ale vymyšlený. Áju bych šoupla do popelnice a skočila bych přes plot."

Takže kdyby něco a potkal vás roztoužený pes, domáhající se třeba i násilím toho, k čemu ho vedou silné pudy, víte, co máte dělat. Doporučuji vám tedy vytipovat si před začátkem hárání vaší fenky trasu, kde bude dostatek vhodných popelnic a hlavně ploty, které budete schopni rychle zdolat. Pokud by se vám tento taktický ústup nezdařil, tak nezoufejte a tu chvíli rozkoše jim přejte. A že je tento článek určen pouze majitelům fenek malých ras psů, to snad říkat nemusím, že?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 panička panička | 16. března 2007 v 12:27 | Reagovat

:-)).....musím se smát, když to čtu a když si na to všechno vzpomenu.Pro ty, kteří by měli poznámku, proč jsem ji nešoupla přes plot také, tak odpovídám, že jsem měla promyšlený útěk v rychlosti...a mrštit ji ze dvou metrů , do bych nedokázala. A dokonce mi hlavou proběhla i myšlenka, kdy tu naposledy byli popeláři, aby se náhodou nestalo neštěstí :-).

             Ještě se vrátím zpět k Aji. Leží kousek ode mě v pelíšku, když se na ni  podívám, tak vidím, že pouze myslí na jedno jediné a když ji pohladím, tak ihned točí ocásek na stranu. Jo, jo...pudy jsou pudy.  

             Kamarádce z práce, tedy její fence, se narodilo  tento týden 6 malých kníračků......kamarádce závidím tu krásu a fenečce přeju tu mateřskou nadílku. V duchu si říkám.....nejdi proti přírodě, třeba příště. Ale stejně jako správná panička budu dbát na to, aby krytí bylo čisté a holku fenku nenechám spustit s kde kým :-). A jen mezi námi....už rok mám pro ni vyhlídlého ženicha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama