Moderní umění

9. dubna 2007 v 13:32 |  Kolem dokola
Na svých projížďkách naší ulicí se často zastavím na kus řeči s jedním důchodcem. Mnohdy je to opravdu KUS řeči. On na mě volá: "Ahoj, kamaráde!" A já na něj: "Dobrý den, kamaráde!"


Jednou jsem vyrazil večer po dešti a potkal jsem ho, jak před domem do sucha utírá svoji vínově červenou Škodu 120 L, než ji zaveze do garáže. Zastavil jsem u něj, zapálil mi cigaretu, přičemž si jako vždy neodpustil zdraví prospěšnou radu, a dali jsme se do řeči. Ani nevím jak, ale najednou jsme byli u umění.

Důchodce vyjádřil svůj obdiv starým mistrům, na jejichž obrazech je krásně vidět, kdo je kdo, člověk je člověk, zvíře je zvíře, krajina je jasně rozpoznatelná… Ovšem moderní umění, a především to abstraktní, o tom se vyjadřoval pouze negativně. Zvlášť mu ležel v žaludku Milan Knížák. Vím, že teď nebudu citovat úplně přesně, ale mnohé si pamatuji tak, jak to řekl:

"Tyhle moderní umělci… To sou jen patlaniny. A my tomu prej nerozumíme! Voni si myslej, že sme úplně blbý. A eště na tom vydělávaj. Voni malujou svoje pocity, to jak sou v depresích. Víš, co bych udělal? Nahnal bych je všechny do fabriky. Pořádně makat bych je nechal. Pak by neměli na deprese čas."

Musím říct, že někteří moderní umělci jsou opravdu spíš patlalové, to má pravdu. Také nejsem nějaký velký obdivovatel abstrakce, ač některé obrazy jsou zajímavé. Třeba jen tím, jak působí, když se na ně dívám. Pokud je to něco v teplých barvách, tak to na mě působí většinou pozitivně a příjemně. Ovšem nepatřím k těm snobům, co se na vernisážích předvádějí, jací jsou velcí znalci. Stojí před obrazem, v ruce drink a pronášejí nejrůznější repliky, naučené bůhví kde. Jsou uneseni dílem, a pak přijde autor a zhrozí se, protože jeho obraz pověsili obráceně. Když se mi něco líbí, řeknu to, když ne, řeknu to také. Nepotřebuju být za každou cenu in, a pokud si o mně někdo myslí, že tomu nerozumím, je mi to jedno. Já nikomu do prdele nepolezu. Nemám rád rektoskop a nemíním jím být.

Nevím, co by můj kamarád důchodce říkal na mého nejoblíbenějšího malíře Marca Chagalla (obrazy, grafiky), ale mám takový dojem, že by ho také poslal makat do fabriky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Corwex Corwex | Web | 9. dubna 2007 v 15:18 | Reagovat

Chagall se přece musí líbit každému, právě díky té neklasické (naivní) technice, působící ohromně "líbezně"...

Jinak se mi vybavila scéna z Chestertonovy Létající hospody, kde hrdinové vytáhnou jakéhosi dělníka z ulice na výstavu abstraktního umění a zkoušejí, zda pozná, který ze dvou obrazů jsou "Hory v dešti" a který "Stará žena". (Ovšem proč by mělo umělecké dílo degradováno tím, že nezachycuje objekt obsažený v jeho názvu, to už v téhle duchaplné satiře rozvedeno není.)

2 Skip Skip | 9. dubna 2007 v 16:09 | Reagovat

No nevím, jestli by se Chagall líbil každému. Ne každý vydýchá poletující ryby, koně nevypadající jako koně, ne zrovna realisticky zachycené postavy, které jsou chagallovsky zaoblené atd.

Chagall je nezařaditelný, jedinečný. Prostě Chagall. A přesto si dokážu představit, že by ho chtěl někdo poslat do fabriky:-)

3 Sajuri Sajuri | Web | 9. dubna 2007 v 21:14 | Reagovat

Abych řekla pravdu, tak já jsem se u toho umění, kde je ještě člověk rozeznat od koně a tak podobně, vždycky dost nudila. A to jseˇm těch galerií musela proběhnout. Ó, to byly nudné chvíle... U impresionistů se to už trochu zlepšuje. Tam je v některých případech třeba si stoupnout od obrazu na takových deset metrů dál, aby člověk poznal, co tím malíř chtěl říct (viz Monet ve stáří). A moderní umění? To je zábava. U jednoho díla se dá strávit docela dost času dohadováním se, jestli třeba nepřehodili popisné tabulky a jestli to, co popisek hlásá, je skutečně to, co umělec vytvořil. A taky je zábavné rozjímat nad tím, cože to vlastně chtěl básník (v tomto případě většinou malíř) říct.

Komenský říká: "škola hrou" a já říkám: "umění hrou".

4 Teke Teke | Web | 10. dubna 2007 v 0:36 | Reagovat

Pan soused citoval dědečka. Není to náhodou nakonec můj dědeček? :-) Já mám ráda staré mistry i abstrakci, ale jak co. Musí mě to chytnout. Ale nejradši mám stejně fotografie. :-)

5 Silver headbone Silver headbone | 10. dubna 2007 v 13:02 | Reagovat

Jo moderní umění je o pocitech, takže záleží na momentální náladě. Mně bere Pieter Brueghel starší, jeho detaily, někdy až dost morbidní, to je pohádka. Když se budu dívat na jeho obrazy, vždycky tam najdu něco, co jsem předtím nezaregistroval...

6 chloé chloé | Web | 10. dubna 2007 v 13:35 | Reagovat

Tak já se přiznám. Chagalla jsem ráda neměla. V takových těch teenage temně depresivních letech jsem měla nejradši Muncha, Odilona Redona, "modrého" Picassa a vůbec všechno, co zavánělo krchovem. Dnes mám Chagalla ráda moc a vyvozuju z toho obrat k pozitivnějšímu myšlení:-)

A teď k jádru věci: scénu " 'Ahoj, kamaráde!' A já na něj 'Dobrý den, kamaráde!' " bych chtěla zažít strašně moc aspoň jako divák, to je prostě strašně pěkný:-)

7 matoumar matoumar | 28. dubna 2007 v 20:00 | Reagovat

Nevím, umění nerozumím.  Buď se mi to nelíbí, nebo ano a v tom případě je mi úplně jedno, jestli je to k rozeznání. A vůbec, nejkrásnější jsou stejně obrázky mojí dcery a když je pod tím ještě napsáno "mamince", tak se blahem tetelím:-)

8 Přemek Hnilička Přemek Hnilička | E-mail | Web | 7. května 2007 v 14:56 | Reagovat

Možno též obrátit: nahnat pár těch dělníků, kteří s chutí a vehemencí pracují pro tu pro kapitalistu, tu pro nacistu, tu pro komunistu, ať si zkusí něco namalovat; jestli by zvládli aspoň "patlaninu".. :)

9 Skip Skip | 7. května 2007 v 22:58 | Reagovat

Přemek Hnilička: Myslím, že by ti spíš dali přes držku:-) Ale patlaninu zvládne každý.

10 Kryton Kryton | Web | 23. srpna 2007 v 23:48 | Reagovat

check this out... www.nanoit.cz namaluj, ulož, ukaž....

11 hatamoto hatamoto | E-mail | 13. listopadu 2007 v 12:46 | Reagovat

Nedá mi to, i když vím, že je to jako boj s větrnými mlýny. Názor "patlaninu zvládne každý" je hluboký omyl laiků, se kterým se setkávám téměř od dob, co jsem začal vnímat barvy. Tedy, patlaninu ano, protože nic jiného od toho "každého", který se pokusí o abstrakci, vlastně ani vzniknout nemůže (pokud nemá supernadání, o kterém neví, dané od pánaboha). Ne každý zřejmě tuší, že namalovat abstraktní obraz, který se zařadí do sbírky světového umění (typicky něco visícího v galerii moderního umění v New Yorku) vyžaduje spoustu přemýšlení a znalostí o kompozici, superpozici a psychologii barev, o vrstvách obrazu atd., a také obrovské, speciální nadání, které je podobné, i když v něčem oslišné od nadání klasických výtvarníků. Ostatně jsem to jednou zkusil: mám kamaráda, manažera, jednou viděl moje práce a řekl: "To bych uměl taky". "Tak to zkus", odpověděl jsem mu. Zkusil. Vtip je v tom, že člověk jako on, bez cvičeného vidění, prostě nepozná rozdíl, podobně jako já nepostřehnu chybnou notu hranou jedincem v symfonickém orchestru. Naopak, téměř jakýkoli kunchistorik je schopen na místě odlišit patlaninu od umění. Už jenom to, že se na takovém názoru odborníci (na rozdíl od laiků) snadno shodnou, o něčem svědčí.

John, hatamoto Maureen

12 Skip Skip | 14. listopadu 2007 v 13:54 | Reagovat

hatamoto: Já ve svém článku vůbec nekritizoval moderní umění. Jen jsem psal o tom mém kamarádovi. Já osobně abstrakci moc nerozumím. Buď mě zaujme, nebo ne. Ale je mi jasné, že to všechno nejsou patlaniny sakum prdum. Nejspíš to opravdu chce cvičené oko, jak píšeš, aby to člověk dokázal ocenit. Já ho nemám, takže vnímá spíš tak nějak pocitově. Jak to vnímá kamarád, to je jasné z článku:-)

13 umělec umělec | 10. srpna 2008 v 16:25 | Reagovat

By mě zajímalo co by ten komunista řekl na konceptuální umění.

14 Skip Skip | 10. srpna 2008 v 21:55 | Reagovat

umělec: Není to komunista, to jsem tam ani nezmínil! Nevím, jak jsi na to přišel. Je to obyčejný člověk, který byl celý život zvyklý makat jako dělník. To z něj nedělá automaticky komunistu. A už vůbec není komunista někdo, komu se prostě nelíbí moderní umění. Važ slova!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama