Poražený vítěz

5. dubna 2007 v 23:13 |  Film, hudba, kultura...
Poražený vítěz je původní rozhlasová hra Šárky Koskové, kterou v roce 2005 režíroval Dimitrij Dudík a která pojednává o maďarském lékaři, porodníkovi Ignazi Philippu Semmelweisovi (1818 - 1865).


Tento lékař byl průkopníkem boje proti horečce omladnic. Prosazoval teorii, že důslednou hygienou, mytím rukou v chlorované vodě, čistými nástroji a nemocničním prádlem se sníží nebo dokonce z valné většiny vymítí tato infekce, která byla příčinou smrti mnohých rodiček. Bojoval proti zkostnatělosti "autorit", potýkal se s výsměchem a odmítáním. Satisfakce se za svého života již nedočkal, ač začal získávat stále víc stoupenců a jeho z dnešního pohledu banální teorie, byla přijata. Trpěl Alzheimerovou chorobou, která však v roce 1865 ještě nebyla diagnostikována. Byl převezen do vídeňského ústavu pro choromyslné, kde po dvou týdnech zemřel. Mělo se za to, že se při své práci poranil a infikoval, což bylo příčinou jeho v té době nevysvětlitelného stavu, a této infekci také podlehl. Avšak v roce 1979 zveřejnil doktor S. B. Nuland zprávu, v níž napsal, že podle všech záznamů z patologie po Semmelweisově pitvě a rentgenových snímků exhumovaného těla, podlehl zraněním, jež mu způsobili zaměstnanci ústavu, do nějž byl převezen. Tehdejší vcelku běžnou praxí totiž bylo klidnění nezvladatelných pacientů násilím.

Jako doktor Semmelweis vystoupil Ivan Trojan a podal opravdu skvělý výkon. Dokázal posluchači zprostředkovat člověka, jenž s velkou vervou až posedlostí bojuje proti smrti rodiček a nehodlá se podřizovat tuposti těch, kdo lpí na zavedených pravidlech. Nebál se vystoupit proti svým mocným nadřízeným v zájmu pacientek, na kterých mu záleželo víc než na čemkoliv jiném. Ke konci života se potýká s výpadky paměti, zoufale se snaží přesvědčovat kolegy o své teorii a upadá pod tíhou nemoci, jež zcela mění jeho osobnost.

V dalších rolích vystoupili Josef Vinklář jako Semmelweisův nadřízený Klein, Jan Hartl jako doktor Rokitanský, Taťjana Medvecká jako Semmelweisova žena Marie a další. Úvodní a závěrečné slovo pronesl Josef Sommer. Hudbu složil Petr Mandel.

Přiznám se, že jsem rozhlasovou hru poslouchal poprvé a nejspíš jsem měl velké štěstí, že jsem zrovna narazil na hru velmi kvalitní, takže mě to navnadilo, abych si v programu Českého rozhlasu zase brzy něco našel.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sajuri Sajuri | Web | 6. dubna 2007 v 9:06 | Reagovat

Nevíš, jestli nebude ještě někdy repríza?

Jinak, rozhlasové hry jsou fajn. I když pravda, v tom čase, co je vysílají, já se ještě nedostanu k rádiu. Ale v minulosti jsem na pár dobrých narazila a vždycky je to takové potěšení, když člověk pustí rádio a po pěti minutách zjistí, že se od něj nemůže odtrhnout.

2 Skip Skip | 6. dubna 2007 v 10:35 | Reagovat

Sajuri: Nevím, ale kdybych na ni v programu narazil, napíšu ti na Lopuchu.

3 dimitrij dudík dimitrij dudík | E-mail | 24. dubna 2007 v 22:35 | Reagovat

Ahoj, měl jsem to štěstí tu hru režírovat. A to, že Vás poslech navnadil na to,aby jste poslouchal rozhlasové hry... nic hezčího jsem o své práci nečetl, proto mi za ten mizerný plat stojí dělat to, co dělám. fakt díky. dimitrij dudík

4 Skip Skip | 26. dubna 2007 v 22:40 | Reagovat

Tak to jsem fakt nečekal, že se na můj blog dostane i režisér této hry.

5 beatman beatman | E-mail | Web | 2. května 2007 v 15:59 | Reagovat

Je fajn, že Tě poslech her začíná bavit, nebo že tě navnadila kvalitní režie Dimitrije dudíka.  víš, najdou se režiséři, kteřé točí cokoli, ale najdou se i ti, kteří mají vkus, takže točí velmi kvalitní věci. to jprávě případ dimitrije. :-) ale stejně, jsi stále ještě an cestě ajednou poznáš kráy her ze 60. let. :-)

6 Přemysl Hnilička Přemysl Hnilička | E-mail | Web | 2. května 2007 v 16:05 | Reagovat

Přidávám se k beatmanovi - byť jsem u Ústřice tvůj článek moc nechválil, i tak mě těší, že aspoň někdo poslouchá..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama