Boj s větrem

11. května 2007 v 16:44 |  Kolem dokola
Když jsem dnes vyjel ven, byl to opravdu boj. Vítr na mě v nárazech útočil rychlostí odhaduji tak 15 - 20 m/s, vynásobte to 3,6 a máte 54 - 72 km/h, to už je pro představu lepší. Možná to bylo i víc, ale to nevím jistě.


Zajímavé, nikoliv však zrovna dvakrát zábavné, bylo, že neustále foukal proti mně. Jak jsem se tak kousek po kousku probíjel vpřed, přičemž mi několikrát málem ulétla kšiltovka, říkal jsem si, že zpátky to pojede parádně, až mi pofučí do zad. Doplazil jsem se tedy na konec ulice a zapálil jsem si. Přesnější je říct, že jsem odchytil člověka se zdravýma rukama, který mi zapálil. Naštěstí to uměl. Ono by se řeklo, že na škrtnutí zapalovačem nic není, ale nekuřáci s tím mývají neskutečné potíže, zvlášť když je to ten zapalovač se škrtacím kolečkem a navíc ještě fouká vítr. Zapálil jsem si tedy a najednou jsem se přistihl, že se kochám několika stromy u potoka, což jsem neměl dělat, neboť jsem zapomněl tahat a vítr mi vykouřil víc než půlku cigarety. Když to fouká, musí se tahat rychle, protože cigareta rychleji hoří. A když jsem dokouřil a celý natěšený se otočil na tu parádní jízdu po větru, zjistil jsem, že vítr opět fouká proti mně. Takže opět boj.

Můj kamarád důchodce mi řekl, jak je to hrozný, ten vítr, a vyjádřil obavu, aby mi něco nepřiletělo na hlavu. Řekl jsem mu, že to snad ne, ale on: "No nech bejt! Uvolní se taška na střeše… To je hned, to to pak lítá." S úsměvem jsem mu řekl, že by to byla moc velká náhoda, nicméně jakýsi pud uvnitř mě mě neustále nutil jen tak po očku sledovat střechy. Stejně to bylo zbytečné. I kdyby se nějaká opravdu uvolnila a zamířila na mou hlavu, nic bych s tím nenadělal, protože nedokážu tak rychle zareagovat, takže, než bych vůbec zahájil úhybný manévr, taška by mi rozčísla hlavu a bylo by. Vítr by zanesl moji duši až na světa kraj. Tam jsem ještě nebyl.

Dobojoval jsem, přičemž jsem si cestou ještě poslechl koncert jakési žáby, která pěla své touhy v jednom zahradním jezírku, u něhož stojí dva strašně kýčovití umělí čápi a sedí tam malý vodník, a teď jsem již doma, pustil jsem si Raye Charlese a píši těchto pár řádek.

Musím také říct, že jsem cestou promýšlel moji novou knihu. Mám napsanou první kapitolu a nevím, jak s tím dál hnout. Vím přesně, co bude na začátku a co na konci, ale nějak se mi nedaří ten prostředek. Mělo se to jmenovat Vůně vanilky, ale zjistil jsem, že se tak jmenuje jeden film, takže budu muset vymyslet něco jiného na vanilkové téma. Té vanilky se vzdát nechci. Je to taková moje srdeční záležitost. Docela průšvih je, že se mi do hlavy cpe další kniha. Takže docela chaos. V té knize by mělo jít o to, jak se jednoho dne městečko Chrustov ponořilo do tmy. Takhle mě prostě napadne v krátkosti námět a už mi to v hlavě jede. Někdy je to dost náročné, protože ruce nechtějí tak úplně spolupracovat s mozkem, takže ta úžasná kniha v mé hlavě, je potom na papíře taková…divná. Říkám si, jestli by někoho zajímala ukázka z té mojí poslední knihy, kterou jsem dokončil. Ta se jmenuje Ze života poštovního úředníka Vavřince Kružítka. Možná sem jednu kapitolku dám. Jinak ohledně vydání mých knih: absolutně nic! Ale já to vlastně už dlouho nikde nezkoušel. Asi bych měl, jinak mám holt smůlu a nebudu pro svět literatury nikdy objeven.

Tak to by bylo asi tak vše o větru venku i v mé hlavě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 teke teke | Web | 11. května 2007 v 17:47 | Reagovat

A) Ukázku sem.

B) Vanilku miluju, nejvíc ve zmrzlině.

C) Zkoušet, zkoušet, zkoušet, však ono to jednou vyjde.

Psaní zdar!

:-)

2 Skip Skip | 11. května 2007 v 18:00 | Reagovat

Teke: Taky vanilku miluju, strašně moc, nejvíc ze všeho na světě!

OK, tak já sem tu ukázku šoupnu. Teď jdu ale bojovat s nefunkčním USB kabelem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama