To mi nechutná

2. května 2007 v 20:29 |  Kolem dokola
Existují na světě lidé, kteří snědí úplně všechno. Ale většině lidí alespoň něco vůbec nechutná. Jednomu to a druhému zas něco jiného.


Já nejsem schopen pozřít hrachovou kaši. Ve školce ji do mě nutili, musel jsem ji sníst všechnu, ač jsem již nemohl, a pak jsem doma úporně zvracel. Dále mi nechutná smažený sýr a smažený květák. Tahle dvě jídla bych sice snědl bez nějakých následků, ale musel bych se vyloženě přinutit. Z dalších jídel už sním všechno, i když přiznávám, že něco ne zrovna s velkou chutí, jako například brokolicový nákyp, dušenou mrkev, těstoviny, slepici na paprice a určitě by se ještě něco našlo. Jo, nemám rád tlusté maso. To se mi opravdu zvedá kufr. Ale, ač to možná nevypadá, nejsem moc vybíravý. Nemohu přeci za to, že něco nejím zrovna s velkou chutí.

Jenže!!!

Přečetl jsem si Řeka Zorbase od Nikose Kazantzakise a tam se v jedné části setká hlavní hrdina (sám autor), z jehož pohledu je příběh vyprávěn, na pláži s jakýmsi stařečkem, se kterým se dá do řeči. Dále cituji z knihy:

A zdá se, že oba jsme měli hlad - brzy jsme přivedli řeč na jídlo a už jsme ji nechtěli změnit.
"A které jídlo je ti nejmilejší, dědečku?"
"Mám rád každé jídlo, opravdu každé, hochu. Je totiž hřích říkat: toto jídlo je dobré, toto není dobré…"
"A proč? Copak si nesmíme vybírat?"
"Nesmíme, abys věděl."
"A pročpak?"
"Protože jsou lidé, kteří mají hlad."
Zastyděl jsem se a mlčel. Mé srdce dosud nedosálo toho stupně ušlechtilosti a soucitu.

Musím upřímně říct, že mě tato část dost zasáhla. Žiju si vlastně v blahobytu, neboť mám každý den co jíst a nejen že mám co jíst, ale mám toho i dostatek, a nejen že mám i dostatek, mám dokonce každý den jiné jídlo, pokud se tedy něco neohřívá z předešlého dne, jak se to dělává zejména po víkendech, a přesto si dovolím říct, že mi něco nechutná, zatímco jsou na světě lidé, kteří mají hlad.

Když jsem si to přečetl, opravdu jsem se zastyděl a už nikdy na jídlo nebudu koukat jako na samozřejmost, jak tomu bylo dosud.

Dost mě to překvapilo, protože jsem člověk, který pomáhá malé holce v Africe, neustále nadávám, na co všechno se plýtvají peníze při pitomých akcích jako například Miss, Superstar, všelijaké reality show a spousta dalších, veskrze nepotřebných a idiotských hovadin, a přitom jsem si při jídle, které mi zrovna dvakrát nechutnalo, neuvědomil, že někde právě někdo ve 21. století umírá hlady!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sajuri Sajuri | Web | 3. května 2007 v 0:51 | Reagovat

Jo, přesně to stejné, co říkal onen dědeček říká i má skvělá babička. Jak jí někdo řekne, že mu to či ono jídlo nechutná, tak by vraždila. (ale jinak je to velmi mírumilovná žena.)

To bude asi ta tak vychvalovaná a propagovaná moudrost stáří, se kterou jsem se, mimo mé babičky, zatím ještě nikde nesetkala.

2 Teke Teke | Web | 3. května 2007 v 9:30 | Reagovat

U nás se to dělá obráceně. O víkendu se navaří a pak se celý týden ohřívá. :-D

Jinak máš pravdu.

3 Míla Míla | 22. května 2007 v 9:54 | Reagovat

Můj syn začíná téměř každé společné jídlo slovy - fuj, to je hnus -. Ve školní jídelně mají skoro každej den nějakej " blevajs."..Takže přednášky typu - co by za to děti v Indii daly- se u nás konají často.

Doufám, že ho přejde a začne konečně normálně jíst. Já byla taky tak rozmazlená a dneska mi chutná skoro všechno.

4 Skip Skip | 22. května 2007 v 17:01 | Reagovat

Míla: Tak mu to prostě vezmi, ať to nejí, když je to hnus. On si pak rád dá, až bude mít hlad...a bez keců.

5 bb bb | 29. června 2007 v 14:38 | Reagovat

hmmm... taková trochu buddhistická úvaha .........

Asi máš pravdu! Tedy ne ASI, ale URČITĚ ...... Jenže tohle holt jsou ty stereotypy, ve kterých my žijeme. Dobře se o tom kecá, ale hůř udělá. Máme své civilizační libůstky a vymoženosti, a bez nich si moc nedokážeme představit život.... Nebo dokážeme... ale jaksi nechceme :o((

Není to jen jídlo. Je to cokoli na co se podíváš. Babičky měly jeden hrnec, sadu příborů a dva talíře. A když byly hodně šikovné, dostaly to ještě i jejich vnoučata... A dneska? Odvšadykud na nás útočí NOVÉ A JEŠTĚ LEPŠÍ věci, než ty, které jsme si před pár týdny šťastně donesli domů z krámu. A kromě hrnců a jídla v nich, dále pak nastupuje oblečení, auta, mobily , fotoaparáty, počítače ........... Pan kdosi z reklamy na nás hřímá jak je to všechno skvělé a úžasné a jak nám s tím pak bude lépe na těle i duši....... A my zmámeni tím sladkým voláním rozpřáhneme paže a jako o život běžíme a běžíme do nejbližšího krámu, abychom si tu či onu věc pořídili...

A víš, co je na tom to nejhorší?

Nechci nikomu křivdit, ale ......... až na pár osvícených jedinců tomu podléháme všichni. Někteří zcela nevědomě, a ti "osvícenější" se špatným pocitem u žaludku, protože vědí co dělají, ale uhnout z téhle kolejničky se jim nějak nechce, či nemají sil...

Achjo....

Ruku na srdce - nosíš spodky po dědečkovi a kousavý vlněný svetr po babičce? Místo klapání do klávesnice si po nocích a při petrolejce čteš F.L.Věka? Lámeš si dva týdny starý chléb do naředěné vodové melty? ...... Ne. A proč? Vždyť svět přináší tolik příjemných a pohodlných věcí.... A další a další věci ten svět stále produkuje a chrlí na nás ....... A my podléháme...

Achjo...

A kde je dobře a kde špatně?

Já vím, já vím. Tohle už je přitažené za vlasy. Ale přehnala jsem to schválně, protože mi to občas proběhne hlavou.

6 bb bb | 29. června 2007 v 14:39 | Reagovat

sorry, dneska jsem nějaká strašně užvaněná.

Už mlčím a mizím :)

7 Skip Skip | 29. června 2007 v 21:33 | Reagovat

bb: No, dovedlas to opravdu ad absurdum, ale máš v podstatě pravdu, i když až takhle bychom to zase brát neměli. Mně šlo především o to ofrňování se nad jídlem. To se to ofrňuje v dostatku a nadbytku.

A toho F. L. Věka jsem četl při denním světle, a když se setmělo, rozsvítil jsem ekologickou žárovku (údajně ekologickou, nevím, nakolik tomu tak je)

8 bb bb | 30. června 2007 v 0:45 | Reagovat

jasně, bylo to ad absurdum :o)

A toho F.L.Věka chválím ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama