Kristova léta

16. srpna 2007 v 15:26 |  Kolem dokola
Jo, už je to tady. Před třiatřiceti lety, ve 12:10 jsem o sobě dal světu poprvé vědět v táborské nemocnici.


Nebylo to se mnou snadné. Na svět se mi totiž vůbec, ale vůbec nechtělo. No, komu by se taky chtělo? Byl jsem hezky v teple, měl jsem pravidelnou stravu a vůbec jsem se celkově cítil příjemně, tak co bych lezl tam ven, kde bylo divný, oslepující světlo, táhlo mi na hlavu a vydávali tam divný zvuky. Ale nedali jinak. Prostě jsem musel. Dokonce na mě vzali kleště, parchanti, aby mě dostali ven. Pak mě normálně zmlátili! A aby toho nebylo málo, lili na mě vodu. Řval jsem na ně pořádně, to vám teda řeknu, ale oni dělali, že mi nerozumí. I pěstmi jsem hrozil a snažil se kopat - nic to nebylo platné. Pak mě dali k nějaké paní a já jsem někde uvnitř cítil, že u ní budu v bezpečí a začal jsem ji mít rád a mám ji rád dodneška.

Říká se Kristova léta, ale jsou to narozeniny jako každé jiné, přesto mě to tak nějak přimělo, abych se trošku ohlédl za sebe. Ne, nebudu vás tady unavovat mým životem. Spoustu bych toho udělal jinak, mnohé věci bych radši nikdy neudělal, ale v podstatě si myslím, že jsem dosud žil docela normální život, i když teda se mi hodně ztížil po tom pitomém skoku. To je to jediné, co bych v mém životě rád napravil - nikdy se k tomu skoku nerozeběhnout. To ostatní se dá unést celkem v pohodě.

Vzpomínám si na jeden den, jeden okamžik toho dne. Nevím přesně kterého dne to bylo, ale určitě někdy ve třetí nebo čtvrté třídě. Stál jsem tenkrát ve frontě na oběd ve školní jídelně a najednou na mě padla jakási skleslost. Nevím, jak to na mě přišlo, ale najednou jsem si uvědomil, že až budu dospělý, nebudu si už hrát na Davida Browna, Cura Jimeneze, Robina Hooda, Vinnetoua… Pamatuju si ten smutek, který jsem tenkrát cítil, jako by to bylo dnes.

Jo, léta běží a běží, jednou nahoře, jednou dole, jak už to tak bývá a najednou jsem se dožil víc než nejslavnější tesař všech dob, milovaný i nenáviděný prorok, židovský král, syn Boží, zkrátka multifunkční osobnost - dnes by se nejspíš řeklo workoholik.

*

Říkám si, co asi v tento den dělal v sedmdesátém čtvrtém Charles Bukowski, kterému bylo právě padesát čtyři let. Probíral se z nějaké pařby, nebo se teprve chystal kalit, aby to oslavil, anebo byl zrovna jakž takž střízlivý, z rádia mu hráli Brahmse a on něco psal? Ať už jsi dělal cokoliv, Buku, všechno nejlepší tam nahoru k Tvým narozkám. Až tam jednou taky půjdu, vezmu něco k pití. Z Tvých knížek vím, co máš rád. A vezmu i hajzlpapír. Máš pravdu, že kvalitně se vysrat je moc důležitý. Měj se, starej chlapáku.

*

Teď je mi fajn.

…však víš! (to je soukromá poznámka, nad tím nedumejte)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teke Teke | Web | 17. srpna 2007 v 11:01 | Reagovat

Tak, všechno nejlepší! :-usmívá se

2 elfos elfos | 17. srpna 2007 v 14:38 | Reagovat

Tak všechno nej, Skipe - dnes, zítra, pořád. :-)

3 Aleko Aleko | Web | 17. srpna 2007 v 15:09 | Reagovat

Také přeji vše nejlepší. A připomněl jsi mi jednu vzpomínku - podobnou s tím, co vyprávíš. Nevím v jakém to bylo roce - hrál jsem si se svou oblíbenou oranžovou tatrovkou (měl jste jí někdo taky?) a viděl jsem, jak máma pracuje - nějak uklízela nebo co. A já jsem se jí ptal, proč si taky nehraje s tatrovkou. Ona mi řekla, že dospěláci si s hračkama nehrajou. Zeptal jsem se proč - a ona mi řekla že neví, ale asi že mají jiné starosti...

Tak mě tak napadá: I dospělí by si občas měli hrát. Vytáhnout starou tatrovku a dělat brm brm.

Tak Skipe, přeju Ti do dalších třiatřiceti hravou duši a - brm brm (mrk)

4 Hančí Hančí | 17. srpna 2007 v 17:12 | Reagovat

Milý Skipe, i když Tě osobně neznám, také přeji všechno nejlepší. Na Tvůj blog se ráda vracím a tím, že nejsi jako ti, co nikdy ničeho nelitují, co si myslí, že všechno zlé je k něčemu dobré, že život bez jakýchkoliv výčitek je jediný možný, tak tím jsi mi upřímně sympatický. Hančí

5 Skip Skip | 17. srpna 2007 v 19:48 | Reagovat

Díky všem za přání!

Aleko: No jasně že jsem měl oranžovou tatrovku. Bez oranžový tatrovky by to nebylo žádný dětství (úsměv) A s bratranci jsme pomocí těhle tatrovek vykradli jednomu chlápkovi kůlnu. Odvozili jsme z ní všechny jeho cihly strejdovi, který zrovna stavěl chatu. Nechápu, proč nás nikdo nepochválil za takový výkon (úsměv)

6 kamarádka kamarádka | 19. srpna 2007 v 11:17 | Reagovat

Taky jsem měla tu úžasnou oranžovou tatrovku a dodnes si pamatuji, jak nádherný měla zvuk na hrbolatém betonu, kterému ti hloupý dospělý vůbec nerozumněli. Ach jo, já mu už nerozumím taky!

7 Skip Skip | 19. srpna 2007 v 12:31 | Reagovat

Tak ty jsi měla taky tatrovku, kamarádko? To s tebou budu kamarádit ještě víc než dosud (úsměv)

8 kamarádka kamarádka | 19. srpna 2007 v 15:45 | Reagovat

velikananáský úsměv od ucha k uchu

9 manka manka | 20. srpna 2007 v 22:39 | Reagovat

Já oranžovou tatrovku neměla, fňuk. A později, kdy ji měly už snad všechny menší děti z okolí, jsem jim ji hodně záviděla. Ale už mi bylo jako mladé slečně trochu žinantní si o ni říkat... Prostě jsem ji prošvihla. Mé holky po ní netoužily, tak snad v budoucnu, až se možná vylíhne nějaký vnuk, tak tomu ji UŽ URČITĚ koupím! (doufajícník)

Jen ještě, aby u domova důchodců byl k mání alespoň nějaký slušný písek... (podmračeník)

10 Skip Skip | 21. srpna 2007 v 10:35 | Reagovat

manka: Nevím, jestli se ještě dělají ty staré s čumákem - neznám typové označení.

11 Caeli Caeli | Web | 23. srpna 2007 v 1:10 | Reagovat

Promiň mírné zpoždění... Ale i tak.... Všechno nejlepší, hodně síly a stálý úsměv na rtech.... (nadšený úsměv)

12 Caeli Caeli | Web | 23. srpna 2007 v 16:26 | Reagovat

Ps: já jsem neměla oranžovou tatrovku (skoro plakající smajlík)

13 Skip Skip | 23. srpna 2007 v 22:17 | Reagovat

Caeli: Ty jsi hodně mladá proti nám, co jsme ji měli. Ŕekl bych, že ten typ se už nevyráběl v době, kdy by sis s ní hrála.

14 Caeli Caeli | Web | 24. srpna 2007 v 13:38 | Reagovat

Jasan.... Ale ve školce jsme měli tatrovku...Ale modrou.... (úsměv)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama