Proč nic neudělali?

22. listopadu 2007 v 13:06 |  Kolem dokola
Paní Veselá žila v domku s velkou zahradou. Bylo jí něco přes osmdesát let, když před několika dny zemřela.


V tom domku žila po smrti manžela již delší dobu sama. Když ještě pan Veselý žil, věnovali se zahradě, kde pěstovali spoustu květin a jejich skleník, to bylo místo, kde rostly výstavní kaktusy a mnoho dalších druhů rostlin.

Když se pan Veselý roznemohl a v posledních dnech už jen ležel v posteli, chodila k němu moje máma, která je zdravotní sestra. Proplachovala mu cévku, popovídala s ním i s paní Veselou… Po manželově smrti zůstala paní Veselá sama. Děti neměla, snad jen pár vzdálenějších příbuzných, kteří se ale ukázali jen zřídka. Já osobně je nikdy neviděl.

Paní Veselá měla ještě dost sil, aby se mohla starat o skleník, ale, jak už to tak ve stáří bývá, síly ubývaly a ubývaly. V ulici měla hodně kamarádek, za kterými chodila na návštěvu nebo se procházely, povídaly si a paní Veselá si ráda utrhla nějaké ty při cestě rostoucí květiny do vázy.

Dost často se u ní objevovali sousedé odnaproti. Již dříve s nimi byla v přátelském kontaktu. Byli u ní stále častěji, pomáhali jí se zahradou. Ve všem jí vyšli vstříc, až se stalo, že jim domek prodala pro syna. Nevím přesně za kolik, ale mohu vás ujistit, že za směšnou částku něco kolem 50 000 korun. Ano, čtete dobře! Když se to dozvěděli vzdálenější příbuzní paní Veselé, bylo to naposledy, kdy za ní přijeli a rozhodně nepřijeli v dobré náladě. Byli hodně rozčílení a dali jí to patřičně najevo.

Jakmile byl domek prodán, sousedé obrátili. Paní Veselá jim ho prodala v dobré víře, že jí pomůžou a postarají se o ni. Jistě, posekali zahradu, sem tam něco opravili, ale vše dělali jen pro sebe. Skleník s krásnými rostlinami zpustnul a postupně začala pustnout i paní Veselá.

Co si nejvíc přáli sousedé? Dostat starou paní do nějakého ústavu. Nemluvili o ní hezky, dost se mi toho doneslo. Zkoušeli to i u naší praktické lékařky, ale ta nemohla a ani by nechtěla nařídit, aby byla paní Veselá umístěna v ústavu.

Často jsem ji vídal, jak chodila ven a pokaždé, když mě potkala, tak řekla, že objednala krásné počasí. Postupem času začínala být stále víc a víc zmatená, v největších parnech chodila v tlustém kabátě a zimní čepici. Mnohokrát jsem ji viděl s potlučeným obličejem, jak někde doma upadla. Prý se ani nesvléká, když jde spát, říkali sousedé u lékařky a stále ji chtěli dát do ústavu. Ale aby jí pomohli, postarali se o ni, to ne. Když se nemohla dostat domů, protože buď ztratila klíče, nebo se jí nedařilo odemknout, šla za jinými sousedy, aby jí pomohli. Když už nebylo zbití, protože klíče opravdu ztratila, musela zazvonit na ty, kteří jí měli pomáhat. Zaslechl jsem nelichotivá slova mladší dcery a nebylo mi z toho zrovna nejlépe.

Naštěstí k ní někdy zašly dcery jejích kamarádek, donesly jí léky, asi i trochu poklidily, popovídaly… Nejednou také řekly na Městském úřadě, co se děje.

Jednoho dne si paní Veselá vyšla k řece a zpět už se nevrátila. Opustily ji síly, sanita ji odvezla do nemocnice a tam zanedlouho zemřela. Prý už dlouho vůbec nejedla, ani nepila. Její organismus byl celkově vyčerpán.

Sousedům tedy konečně patří domek i se zahradou. Když sousedka odnesla vrátit na Městský úřad kastrůlky, ve kterých jí byl dovážen oběd, měla tu drzost zeptat se, co bude s pohřbem. Nevěřili tam vlastním uším. Nakonec tedy sousedka jistě ne zrovna nadšená odešla a snad aspoň zaplatí pohřeb, i když kdo ví.

Velmi smutný příběh o lidské povaze. Nejde mi ale vůbec na rozum, proč nikdo nic neudělal, když stížnosti byly od konkrétních lidí, kteří přišli a řekli, jak se věci mají. Nedávno jsem tu psal, jak mě udal anonym. Anonymním udáním se zabývají, a i když věděli, že je vlastně vše v pořádku, protože pracovat můžu, přesto přišli. Když jim však někdo přišel říct, jak je to s paní Veselou přímo do očí, žádné anonymy, neudělali nic.

*Jméno bylo záměrně změněno.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bb bb | 22. listopadu 2007 v 22:12 | Reagovat

nevím, co na to říct .......... je mi z toho Tvého vyprávění, Skipe, strašně smutno.

Jak říkává můj přítel: "to nenasere, to přijde líto!"...

2 ester ester | 22. listopadu 2007 v 23:18 | Reagovat

,,,přemýšlím,kolik takových sousedek mám kolem sebe já...

3 Hanka býv. Hančí Hanka býv. Hančí | Web | 27. listopadu 2007 v 18:10 | Reagovat

Tohle je ukázkový a velmi žalostný příběh o páru, který byl spojen v pekle, totiž lidé a peníze. Tady šlo o sousedy, většinou jde přímo o rodinu. Proč tomu tak je, nevím. Asi se lidé skutečně dělí podle "mít" nebo "být". Já jsem ovšem přesvědčená, že boží mlýny melou a že se to těm sousedům vrátí už třeba tím, jaký příklad dávají svým dětem. Ty se o ně pak na stará kolena také nepostarají.

Omlouvám se za mírnou změnu identity, to aby se to nepletlo s výbornou blogařkou Hančí.

4 manka manka | 4. ledna 2008 v 14:56 | Reagovat

Smutné povídání... Už jen v tom, že takových příběhů je kolem spousta. Jsem na tom podobně jako ester...

5 elfos elfos | Web | 7. ledna 2008 v 20:32 | Reagovat

Tohle nepochopím. Mohli přece i po odprodeji domku mít pěkné vztahy, dál staré paní pomáhat.. Moc smutný příběh, Skipe.

6 Ségra Ségra | 24. července 2008 v 15:53 | Reagovat

Skipe, že vím, jak se paní Veselá jmenovala?

7 Skip Skip | 27. července 2008 v 17:57 | Reagovat

To si piš, že víš, o koho jde.

8 Ségra Ségra | 28. července 2008 v 11:48 | Reagovat

Dobrá, píšu si...vím, o koho jde.

9 Daniela Daniela | 14. ledna 2014 v 4:22 | Reagovat

Boží mlýny...............,Na každé prase..........a oni skončí v pekle,ale v jiném než já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama