Euro 2008

8. června 2008 v 20:59 |  Kolem dokola
Tak se nám zase po čtyřech letech sešli milionáři z celé Evropy, aby si začutali do kulatého nesmyslu.


Nejsem nijak velký fotbalový fanda, ale občas se docela rád podívám, zvlášť na mezinárodní utkání na nejvyšší úrovni. Sem tam i na Ligu mistrů nebo na Premiere League. Rozhodně ale nejsem pravidelným divákem.

Jak už z mých dřívějších článků asi víte, mnohem radši mám ragby, které tu ale nejsou příliš populární. Nicméně loňský světový šampionát nabídl skvělé zápasy a České televizi patří můj velký dík za to, že do svého programu na ČT4 zařadila několik skvělých přímých přenosů a záznamů.

Při jednom s přenosů z ragbyového zápasu jsem slyšel toto: "O ragby se říká, že je to hra zvířat, kterou hrají gentlemani, a fotbal je hra gentlemanů, kterou hrají zvířata." Ponechám tentokrát onen příměr lidí ke zvířatům v neprospěch zvířat, který nemám vůbec rád, bez komentáře. Jinak to ovšem perfektně sedí.

Jistě, ragby je tvrdý kontaktní sport, který nemohou hrát nějaké křehotinky, takže občas dochází k nějakým těm strkanicím mimo hru. Ovšem autorita rozhodčího je tak velká, že prostě pískne, chlapi se uklidní, a když si k sobě hříšníky zavolá, tak ti přijdou a s respektem ho vyslechnou. Pokud dojde k vyloučení, tak hráč odběhne na lavičku k desetiminutovému trestu. Žádné diskutování s rozhodčím, otáčení se k němu zády či dokonce nadávání. Jistě že nějaké ty excesy se určitě stanou i v ragby, ale rozhodně to není tak časté jako ve fotbale.

Ve fotbale rozhodčí pískne a hříšník má spoustu řečí a gest směrem k němu. Někdy se na rozhodčího hráči sesypou jak vosy a musí mu přiběhnout na pomoc pomezní. Věčné diskutování, otáčení se k rozhodčímu zády…

Oba tyto sporty jsou kolektivní, týmové. Ovšem opravdu týmového ducha uvidíte spíš v ragby než ve fotbale, kde je to samá hvězda a rádoby hvězda, která hraje hlavně na sebe, a když je v týmu takových hvězd víc, nedokáží se pořádně sehrát. Příkladem budiž Brazílie na posledním mistrovství světa. I v ragby jsou hvězdy. Například takový Angličan Jonny Wilkinson, Mr. Drop Goal, patří k těm v současnosti největším, ale na prvním místě je pro něj tým a ne vlastní sláva a ohromující statistiky.

Co mě ale na fotbale štve nejvíc, to je věčné simulování. Neříkám, že to někdy nebolí, to bych jim zase křivdil, ale když vidím, jak jde hráč s výkřikem k zemi, pak se tam svíjí a následně se nechá odnést, aby za čárou zázračně ožil a hlásil se o opětovný vstup na hřiště, tak to mě opravdu bere vztek. V tomhle máme stejný názor s mým kamarádem důchodcem, o kterém jsem psal zde. Je to velký fanda do motorek a sleduje pravidelně Grand Prix silničních motocyklů stejně jako já. Zrovna nedávno jsme se dostali na tohle téma simulantů a říkali jsme si cosi o nagelovaných hvězdách, věčně se válejících a skučících, a proti nim fakt borci ti kluci na motorkách, kteří spadnou, a pokud to jde, tak se snaží k mašině ještě doběhnout a nasednout znova. Obdivovali jsme Jorgeho Lorenza, který po pádu v tréninku jel s jedním kotníkem zlomeným a s druhým hodně pochroumaným, přičemž dojel na čtvrtém místě a v následujícím závodě, kdy ještě sotva chodil, dojel po propadu na startu a skvělé stíhací jízdě na druhém místě. Z motorky ho pak museli sundat, na vyhlášení vítězů odkulhal o berlích a na bedně seděl na židli. Dobře vím, že se tyto sporty nedají moc srovnávat, ale zanadávali jsme si tam na ulici přes plot na ty namyšlené fotbalisty slušně.

Jak už jsem tedy řekl, nejsem žádný velký fotbalový fanda, ale občas se podívám. Přeci jen je to někdy radost pohledět na nějakou tu vydařenou akci a parádní gól. Samozřejmě budu fandit našim, ale větší vlastenec ze mě rozhodně nebude, pokud se jim bude dařit. Když se dařit nebude, nebudu se z toho hroutit. Ostatně poté, co jsme včera vyloženě utrpěli vítězství 1:0 nad Švýcarskem, jim moc šancí nedávám. Ale kdo ví, třeba se to zlepší. Horší je to, že letos Euro vysílá Prima, a jejich komentátoři, to je tragédie. Po včerejším gólu do švýcarské sítě se mohl komentátor podělat, když slyšel fanoušky skandovat: "Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop!" Mimochodem, tenhle pokřik je tak stupidní, že se vždycky stydím, když ho někde slyším. Komentování tedy slabota. Holt na Primě nemají Pavla Čapka ani Jaromíra Bosáka, kteří jsou mezi fotbalovými komentátory extratřída, a tak si to bude muset fotbalu chtivý divák tak nějak odtrpět, spokojit se s tím, že mu snad nekecají, kdo je zrovna u míče, a smířit se s tím, že se mu nedostane toho opravdového fotbalového gurmánství výše zmiňovaných pánů komentátorů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roky Roky | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 0:16 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama