Jako mávnutím kouzelného proutku

17. června 2008 v 19:24 |  Kolem dokola
Jednoho dne jsem zase seděl na konci naší ulice, což dělávám velmi často, když je teplo a můžu ven.


Většinou tam jen tak sedím a rozjímám, večer pozoruji západ slunce, poslouchám ptačí zpěv, často se tam bavím s jedním kamarádem a jeho ženou, a v posledních týdnech a měsících vzpomínám na krásné chvíle, které pominuly tak náhle, jako když se jedním mocným dechem uhasí plamen svíčky a zůstane tma, která se ne a ne rozplynout.
Toho dne, o němž píši, jsem tam seděl sám. Nikde nikdo, jen kos na střeše si svým zpěvem upevňoval pozici na svém teritoriu. Po nějaké době jsem za sebou uslyšel nezřetelné hlasy. Otočil jsem se a viděl jsem, jak se ke mně blíží nějaký kluk s holkou. Víc než dvanáct let jim určitě nebylo.

Jak se blížili, viděl jsem, že ta holčina je už vlastně mladá slečna, která byla opravdu krásná, a já jsem si říkal, že z ní jednou bude nádherná žena. Přijde čas - a nebude to trvat dlouho -, kdy se za ní budou smyslnou fantazií obluzení muži otáčet a ona bude chtě nechtě vždy středem pozornosti, kamkoliv přijde.

Již teď, v tak mladém věku, z ní vyzařovalo jakési kouzlo, které zapůsobilo i na mě. Ale nehltal jsem ji hladovýma očima! Byla přeci jen ještě dítě a já nepatřím k těm, kdo prahnou po dětech! V tu chvíli, kdy jsem ji uviděl, jsem si okamžitě vzpomněl na Krásnou Remedios z Márquezovy knihy Sto roků samoty.

A pak, jako mávnutím kouzelného proutku, veškeré kouzlo zmizelo, když ta krásná, křehká dívka řekla klukovi, který šel s ní: "Kurva, to byl takovej smrad, ty vole, že sem se z toho málem poblila!"

***

Možná ji to přejde, možná ne. Možná bude i s takovým slovníkem někomu imponovat, ale rozhodně nebude okouzlující.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 17. června 2008 v 21:15 | Reagovat

...to řekla, když šla kolem Tebe?...tak to by chtělo občas si vyměnit ponožky!!!...(řádně vysmátej mrkající smajlík)

2 Skip Skip | 17. června 2008 v 21:48 | Reagovat

ester: Kuš, babo!!! (úsměv) Nevím, o čem to mluvila, ale mě se to netýkalo. Teda, že by mohl závěr mého článku takhle vyznít, to mě vůbec nenapadlo (smajl obočí nahoru, koutky dolů)

3 Teke Teke | 20. června 2008 v 18:41 | Reagovat

Každopádně byl ten závěr hodně překvapivý...

4 Terka Terka | 18. července 2008 v 21:15 | Reagovat

Když to čtu, tak je mi smutno...

5 Anet Anet | Web | 25. ledna 2009 v 18:17 | Reagovat

moc přemejšlíš.))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama