Na diskotéce

18. července 2008 v 15:47 |  Kolem dokola
Tak trochu mi hráblo v palici a vyrazil jsem na diskotéku. Ne že bych na diskotéce po úrazu nikdy nebyl, to zas ne, ale vždy jsem tam byl s někým. Tentokrát mi to ale už doma a v ulici tak lezlo na mozek, že jsem vyrazil sám.


Diskotéka začíná ve 20:45 a já byl u vchodu ve 20:47. Bylo mi jasné, že tam ještě nikdo nebude a byl bych tam sám a trapně první. Chtěl jsem počkat venku na nějaký rozumnější čas s tím, že budu fotit jen tak, co okolo uvidím. Jenže, co čert nechtěl, hnala se bouřka, hromy, blesky, vichr, první kapky deště, a tak mi holt nezbývalo nic jiného, než zaplout dovnitř.

Zavolal jsem tedy provoznímu vedoucímu, jestli bych mohl použít výtah. Za chvíli přišel. On mi vykal, já jemu tykal, protože chlapům pod padesát já většinou tykám a tenhle byl určitě mladší než já. Tak jsem mu řekl, ať mi klidně tyká, což celkem bez problémů přijal. U výtahu se musely uklidit nějaké krabice, které ještě před chvílí sloužily jako obal na alkohol, který bude v nastávajících hodinách proléván nesčetnými hrdly vyprahlých tanečníků a tanečnic, rádoby tanečníků a tanečnic, plus jednoho vozíčkáře, pokud nepřijde nějaký kolega či kolegyně, v což jsem nijak nedoufal…zcela správně, jak se později ukázalo. Výtah fungoval spolehlivě, a tak hurá do prvního patra na oldies. Ve druhém hrají duc duc, a to bych nevydýchal. Občas mě překvapuje, co už je považováno za oldies, a pak si uvědomím, že už jsem asi opravdu starý. Trochu jsem zazmatkoval na prahu, protože když mě někdo sleduje (a tady na mě koukaly tři páry očí z personálu), najednou se mi nedaří ten prostý úkon, kdy zaberu, trochu cuknu vzad, aby se přední kolečka odlepila od země a tím vznikl prostor k přeskočení prahu. Do pětice všeho dobrého i zlého a také trapného jsem práh přeskočil a byl jsem tam.

Samozřejmě první a sám. Objel jsem tedy celou místnost a rozmýšlel, kde zakotvím. Nakonec jsem si vybral stůl úplně vzadu v rohu. Tam jsem totiž nikomu nepřekážel - obsluze, ani lidem, kteří teprve přijdou. Navíc jsem si tam mohl zajet úplně ke zdi a opřít si tak záda i hlavu. Místo jsem tedy měl.

Přišel číšník. Já vím, zní to divně a on to vlastně číšník nebyl, ale nevím, jak ho mám nazvat. Prostě chlápek, co tam chodil mezi stoly a obsluhoval. Takže mu budu pro zjednodušení říkat číšník. Byl to mladík, který mi vykal a já jemu tykal, protože já…ale to už víte. Než jsem si objednal fernet citrus a neperlivou vodu, jakožto ochranný nápoj proti dehydrataci a silným účinkům alkoholu, zařídil jsem, aby mi číšník tykal. S tím ochranným nápojem to má hodně do sebe! Ještě lepší než neperlivá voda je neperlivá minerálka. Ovšem mám to vyzkoušené jen v kombinaci s destiláty. To fakt člověk vydrží hodně a je v pohodě, což potřebuju, když pak musím v noci dojet domů. Myslím ale, že s pivem a vínem to nefunguje, takže bacha! Já ani jedno nepiju. Jelikož se zde platí hned a nepíší se lístky, což považuji za rozumné, protože kdo by to pak uhlídal, chtěl jsem si připravit peněženku. Jak to mám s rukama, to už z těchto stránek víte (kdo neví, ať koukne na článek Rád fotím). No a tak se stalo, že mi upadla na zem. Chtěl jsem být co nejvíc soběstačný, a tak jsem se rozhodl, že ji zvednu a nebudu čekat na číšníka. Zachytil jsem se tedy levou rukou vozíku, ponořil jsem se do tmy pod stolem a pravou rukou jsem se pokoušel peněženku zvednout. Krev se mi hrnula do hlavy a přestával jsem vidět, což jsem ale stejně ve tmě pod stolem nepotřeboval. A najednou se ozvalo: "Padesát pět." Sakra, to už jsi tady? pomyslel jsem si a vynořil jsem se zpod stolu. Bez peněženky. Musel jsem ho tedy potupně požádat, aby mi ji zvedl. Pak si vzal peníze, já to zaokrouhlil a bylo to.

Nápoje tedy byly na stole. Zatím jsem pokuřoval, číšník mi zapálil, ale věděl jsem, že mě čeká perná práce. Musel jsem totiž ty nápoje nějak vpravit do sebe, což nebude nijak jednoduché, a to opět kvůli těm mým rukám. Kdybych mohl zajet pořádně čelem ke stolu, nebyl by to žádný problém. Jenže to nešlo, protože byla uprostřed noha stolu. Dokouřil jsem a zajel ke stolu, jak nejlépe to šlo. Ve sklenicích a láhvi jsem způsobil vlnobití, jak jsem se k tomu stolu dral a vrážel do něho. Stál jsem mírně šikmo, ale lépe to nepůjde. Tak jsem si začal přitahovat citruse, ruce se mi třásly, jak jsem byl nervózní. Aby také ne. Kdybych to na sebe vylil, můžu rovnou domů, protože tam přeci nebudu s mokrou skvrnou v klíně, aby si všichni mysleli, že jsem se poch… Následoval rychlý úchop a hup, citrus byl ve mně. Teď by to chtělo rychle ochranný nápoj, jenže to nebylo už vůbec jednoduché. Naštěstí ale bylo ve sklenici brčko, takže jsem se k němu nakonec také dopracoval a vysosnul čtvrtku nalité sklenice.

Ale co teď s ochranným nápojem, když zbytek byl v láhvi a z té bych si ani náhodou nenalil? Musel jsem tedy přemístit brčko ze sklenice do láhve. To byste nevěřili, jaká potvora to brčko je, když vám nefungují prsty. Nejdřív se mu nechtělo ze sklenice a pak jsem ho zaboha nemohl trefit do láhve, až drnklo o hrdlo, napružilo se a odletělo na protější sedačku. Tak a je to v pr… Budu holt muset pít z láhve, což je pro mě výkon dosti náročný a nebezpečí polití je ještě větší než při ekvilibristice s panákem. Nakonec se ale i toto zdařilo bez nehody.

Během těchto mých téměř artistických kousků jsem skoro zapomněl, že jsem tam sám, ještě k tomu na vozíku a tudíž je mi poněkud trapně.

Někdy v té době, kdy jsem bojoval s brčkem, jsem jen tak letmo zahlédl, že si vedle sedly dvě slečny, ze kterých se později vyklubaly mladé paní. Jedna byla blond modrooká a druhá hnědooká černovláska. Myslím, že ta modrooká byla blond natural, ale kdo si dnes může být něčím jistý. Objednaly si bílé víno do džbánku, vyndaly mobily a začaly čile esemeskovat, přičemž se skvěle bavily. Objednal jsem si dalšího citruse a ochranný nápoj. Skvělé, tentokrát bylo brčko v láhvi! Beru citruse, klopím, polykám a bum!!! Letěl k zemi poslušen Newtonových gravitačních zákonů a tam se rozbil. Opět jsem se tedy ponořil do tmy pod stolem a jal jsem se zvedat střepy. Všímavá Modroočka mi přispěchala na pomoc. Ona mi vykala a já jí také, protože ženám vždy vykám, dokud mi neřeknou, abych tykal. Představil jsem se, ona také, stiskla mi ruku a vlepila mi nečekaného hubana. Až jsem trochu ztratil rovnováhu. Pak jsme si chvíli povídali a ona se vrátila k Hnědoočce.

Po chvíli si k nim přisedli nějací dva chlapi. Zdáli se mi divní, ale co je mi do toho, s kým se kdo baví! Na parketu pořád prázdno, až když zahráli lambadu, tak se začalo tančit, ale…světe div se, samý ženský! To mi teda hlava nebrala, i když už jsem viděl, jak ženský tancují spolu, ale přijde mi to prostě divný. Asi jsem zaspal dobu, nebo co. No nic, nedá se svítit, Skipe, nemůžeš to tak nechat. Hup citrus a ochranný nápoj, počkal jsem, až skončí lambda, protože na tu jsou přeci jen třeba nohy, a vyrazil jsem. A dali Gipsy Kings. Ty já teda můžu, takže se mi tančilo fajn mezi tou spoustou tanečnic. A přidala se i Modroočka s Hnědoočkou. Po několika skladbách jsem musel dát voraz a při té příležitosti jsem pozval Modroočku na panáka, když mi předtím tak ochotně pomohla. A zase jsme si povídali. Pak zavolala Hnědoočku a představila nás. No a já jí podal ruku, ona ji stiskla a…mlask huban. Úplně jsem na toho předešlého od Modroočky zapomněl, takže jsem to zase nečekal a měl jsem chvilkové potíže s rovnováhou. Modroočka odešla a já si povídal s Hnědoočkou. Krásně se smála a měla potíže s rovnováhou větší než já před chvílí. Ale ne ze mě. Mohl za to džbánek bílého vína. Stála u mě v předklonu a kymácela se, tak jsem jí řekl, jestli by si radši nechtěla sednout. Chtěla! Předtím už jsem slyšel několikrát od Modroočky, že jsem sympatický chlap. Jo, to nemůže nepotěšit, tak jsem tedy řekl, že je sympatická ženská. No a teď jsem to samé slyšel od Hnědoočky a to samé jako Modroočce jsem jí tedy také řekl. Ale ty hubany… To je vám divný zvyk. Neřeknu, na tvář, ale takhle mouth to mouth... Možná jsem příliš konzervativní. Ale vem to čert, přeci mě to nezabije.

Čas ubíhal, já popíjel, pokuřoval, tančil a odrážel idioty, kteří se se mnou za každou cenu chtěli kamarádit, potáceli se po parketu sami, protože tanečnici nesehnali a kdo by se divil. Pořád si to chtělo plácat high five, ale na to jsem jim kašlal. Jeden mi nabízel džus, další vzal vozík a začal se mnou mlátit ze strany na stranu, takže jsem zasekl obruče a poslal ho do hajzlu, přičemž jsem ho nazval tím slovem od "č", jelikož pořád ne a ne pochopit, že mě má nechat na pokoji, a to už si pak servítky neberu.

Zase jsem seděl u stolu a bojoval s panákem a ochranným nápojem. Přišla Modroočka. Zase nezávazný pokec. Říkám jí, že mi na tanec strašně chybí nohy. Samozřejmě jsem to říkal s úsměvem a ona se ke mně naklonila a řekla: "Na tom vůbec nezáleží, jestli máš dvě nohy. Ty chodící jsou stejný kreténi." Vskutku povedená věta, že? Ale pochopil jsem, co měla na mysli. Začali hrát ploužáky, a tak jsem ji vyzval k tanci. "Ale jak?" zeptala se. "To ti hned řeknu." Dojel jsem na parket, naznačil, jak na mě nasednout a už jsme se v objetí kývali ze strany na stranu v plouživém rytmu a jelikož dosáhla nohama na zem, nebyl to ploužák statický, protože se jí zalíbilo, jak málo stačí, aby vozík měnil směr a otáčel se v různých úhlech, ten nevětší možný, třistašedesátistupňový nevyjímaje. "To je poprvé," řekla, "na to nikdy nezapomenu." Fajn, říkal jsem si a vší silou jsem odolával tlaku jejího přitisknutého těla, abychom nehodili záda.

Po nějaké době mi ti chlapi řekli, ať si jdu sednout k nim. Jeden z nich mě pozval na panáka. Vlastně nás všechny. Nevím, proč řekl: "Zvu tě na panáka. A neni to ze soucitu, na ten ti seru." Hochu, ty máš v hlavě sračky, říkal jsem si a jen ze slušnosti jsem vypil nějaký červený jahodový hnus. Stejný sračky, jak v tvojí hlavě, pomyslel jsem si. Ten druhý machroval, že umí rusky. No to je toho. Furt sranda, sranda ha ha ha a že prý jim lezu do zelí, tak jsem mu řekl dost drsnou nadávku v ruštině a jel jsem pryč. Zatančit a pak už jsem chtěl jít domů. Tlemil se jak idiot, když jsem to panu "umím rusky" řekl, a přitom ani nevěděl, jak jsem ho to vlastně nazval. Prostě jsem ho jen otestoval, nakolik tu ruštinu umí a nakolik jen machruje. Machroval ve všem, co mlel, stejně jako ten druhý, takže jsem byl rád, že jsem pryč. A na jejich zelí jsem jim kašlal - tedy v tom smyslu, jak to měli v těch svých bezmozkovatých lebkách.

Ještě pár tanců a jel jsem domů. Potkal jsem Modroočku u baru. Řekla, že mě doprovodí domů. To jsem odmítl, ale bodlo by mi, kdyby mě svezla výtahem a pak mi zatlačila na ulici, protože od výtahu je krátký kopec, který bych nezvládl. OK, na ulici rozloučení a mám prý určitě napsat. Předtím si ode mě totiž vzala číslo. To bylo snad prvně, kdy ode mě nějaká žena chtěla číslo.

Tak, a mám to za sebou. Ještě jsem si na čerstvém vzduchu zakouřil, zhodnotil jsem právě proběhlou akci jako poněkud zvláštní, odbrzdil jsem se a frčel dolů přes náměstí k naší ulici a pak do mírného kopce domů, kde jsem se zjevil někdy kolem půl třetí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ségra Ségra | 23. července 2008 v 14:34 | Reagovat

Skipe, ty seš fakt pako...!

2 ester ester | 23. července 2008 v 17:34 | Reagovat

Skipe, ty seš fakt chumaj...!

3 Skip Skip | 23. července 2008 v 19:13 | Reagovat

Ó Bože, to mám rodinu!!!

4 Ségra Ségra | 24. července 2008 v 9:37 | Reagovat

Parádní, viď?

5 ester ester | 24. července 2008 v 18:39 | Reagovat

Ještě něco si napište, docela se bavím...vysmátej smajl

6 Hanka býv. Hančí Hanka býv. Hančí | Web | 25. července 2008 v 13:33 | Reagovat

Nejak mi v tom pribehu chybelo, jestli se Ti vubec Modroocka libila. Predpokladam, ze mlada pani znamenalo prerostla slecna, nikoliv vdana pani - pribeh jsem hltala, doufam, ze bude nejake pokracovani - smajlik

7 Skip Skip | 27. července 2008 v 18:06 | Reagovat

Hanka: Ne ne, ani jedna nebyla přerostlá. Obě byly akorát a byly hezké...napovrchu...co bylo uvnitř Bůh suď. Byly to mladé paní ve smyslu vdané paní. Jestli bude nějaké pokračování, to opravdu netuším, ale tak na 98% bych řekl, že se k tomuto tématu v tomto obsazení již nevrátím.

8 Ségra Ségra | 28. července 2008 v 11:46 | Reagovat

Ester, ty si z nás normálně utahuješ...úsměv...

9 ester ester | 28. července 2008 v 22:27 | Reagovat

To bych si nedovolila!! Super rodinka, doufám, že se zase brzy potkáme...k obědu by mohla být holoubata ! ...řehot...

10 Ségra Ségra | 29. července 2008 v 10:14 | Reagovat

Půlka holouběte, to je tak akorát porce pro tebe...úsměv...

11 ester ester | 30. července 2008 v 8:40 | Reagovat

Obvykle si dávám půl prasete a tři řádky brambor, holoubata jsou vynikající jako jednohubky ke kávě...Pozdravuj bráchu!...mrk

12 Skip Skip | 30. července 2008 v 22:39 | Reagovat

Ženský zatracený, jděte si plkat někam jinam! Tohle je seriozní blog!

13 Ségra Ségra | 31. července 2008 v 9:17 | Reagovat

Jako Skipe přeháníš, počkej až Tě uvidim...čertík...

14 ester ester | 31. července 2008 v 9:43 | Reagovat

...věčná škoda, takovej plnohodnotnej rozhovor na seriozní téma...počkej, až Tě uvidím!...rohatej...

15 manka manka | 7. srpna 2008 v 9:30 | Reagovat

Hezká reportáž, zajímavá rodina. smajl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama