Kofola a twister

14. srpna 2008 v 21:41 |  Kolem dokola
Neteř teď byla dvakrát na takovém malém cyklistickém výletě. Jen tak navečer vyjet a ještě za světla se vrátit. Když jsem se jí zeptal, kde byla, věděl jsem, že na obou těch místech jsou občerstvovny, takže další otázka byla, co si dala. Pokaždé odpověděla: "Kofolu a twistera."


Co je kofola, to samozřejmě vím. Kdo by to taky nevěděl. Navíc patřím ke generaci "kofola s rumem". Ale co je twister, to jsem jen matně tušil.

Dnes jsem se díval na řeckořímský zápas. Nijak mě to nezajímalo. Připadá mi to jako zápolení čtyřprocentních. Bez urážky! Zvlášť když dá rozhodčí povel, jeden zápasník klekne uprostřed kruhu na čtyři, druhý k němu zezadu přiklekne… Ale nebudu to rozebírat. Koukal jsem na to proto, abych zjistil, jestli má John Irving pravdu, když se v některých knihách, kde píše o zápase, zmiňuje o "květákových uších". Měly by to být následky zranění při trénincích a ostrých zápasech. Někteří zápasníci měli uši poněkud divné, ale jako květáky mi nepřišly. Buď nemám stejnou fantazii jako on, anebo se od dob, kdy on sám zápasil a posléze trénoval, něco změnilo.

Ale to jsem poněkud odbočil. Koukal jsem tedy na televizi a najednou se ve dveřích mého pokoje objevila neteř s něčím mraženým na klacku. Bylo to bílé se zelenými pruhy. Zeptal jsem se, co to má.

"Twistera."

Řekla to takovým tím tónem, jako jestli nejsem divnej, že nevím, co to je.

Zvědavost mi nedala a musel jsem ochutnat. Neteř není žádný skrblík a vždy se se mnou o vše ráda podělí, takže mi twistera nabídla. Nechtěl jsem si jen líznout nebo cucnout, ale chtěl jsem si kus ukousnout. A tak jsem se zahlodl!
Zuby, nervy, dásně, obličejové svaly, oči, mozek, lebka KŘACH!!!

Lidi, ta zmražená zelenobílá mrcha má uvnitř schovaného cosi červenýho, a to bylo zmrzlý a tvrdý jako šutr. V tom mi uvízly horní a dolní řezáky. Celé to trvalo snad vteřinu, než jsem se instinktivně pustil, ale bylo to dost dlouho na to, abych měl pocit, že mi explodovala hlava.

Z ohledu k věku neteře jsem vynechal "Kurva!" "Do prdele!" apod. a omezil jsem se na neutrální a výchovně nezávadné "Sakra!"

Zlatý ledňáček mého mládí za 1 Kčs!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 15. srpna 2008 v 20:17 | Reagovat

...dobře ti tak, nanuky se nekoušou, hamoune...mrk

2 Ségra Ségra | 18. srpna 2008 v 12:54 | Reagovat

A chutnal ti?

3 Ségra Ségra | 18. srpna 2008 v 16:04 | Reagovat

Skipe, zeptej se jí na Lunetky, myslím, že se taky nechytne. Nedávno jsem na ně v práci vzpomínala...mladším ročníkům to nic neříká. Lunetky mňam.

4 Skip Skip | 19. srpna 2008 v 11:18 | Reagovat

Vůbec mi nechutnal. Jo, Lunetky, to byla věc. Jak jsme je koupili mámě k svátku a pak sežrali. To byly časy.

5 Ségra Ségra | 19. srpna 2008 v 11:33 | Reagovat

A už ses jí na to ptal?

6 sousedka :-) sousedka :-) | 22. srpna 2008 v 9:25 | Reagovat

ha, ha Marečku tak tyhle pocity moc dobře znám :-)) fuuuj :-)

7 bb bb | Web | 25. prosince 2008 v 17:04 | Reagovat

po tom zelenobílým na povrchu bych se utloukla,.... červená mrcha uvnitř mi nechutná... Ale našla jsem jedno dítě svých známých, který to má přesně naopak, takže se o tohohle nanuka nehygienicky a neesteticky dělíme, když se někdy potkáme - smích

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama