Rozpatlaná mluva aneb Dobře jí tak

7. září 2008 v 12:52 |  Kolem dokola
Mám rád malé děti. Bytostně ale nesnáším, co se stane z některých dospělých při styku s malým dítětem.


Tím mám na mysli takovou tu debilně rozpatlanou mluvu a všelijaké ťuťu ňuňu, šišlání apod.

Je to už pár let zpět, co jsem projížděl ulicemi Sezimova Ústí na svém prvním elektrickém vozíku, kterému jsem říkal Pershing. Ani nevím, proč jsem mu dal toto jméno. Pershing byl americký generál, po němž jsou pojmenovány rakety středního doletu. Jako dítě jsem to slovo často slýchával v televizi, když tyto rakety Američané rozmístili v západním Německu. Rusové proti nim myslím postavili rakety SS-20, ale tím si nejsem zcela jistý a vyhledávat se mi to nechce, protože to není zas až tak důležité. Jedno je ale jisté: Ten vozík rozhodně žádná raketa nebyl. Naopak to byl co do výkonu hroznej šmejd. Na druhou stranu se mu ale musí nechat, že to byl nejpohodlnější elektrický vozík, jaký jsem kdy měl, a také byl jediný, který jsem pojmenoval.

Tak jsem tedy jednoho letního dne jel na Pershingu a mířil jsem k řece. Zahnul jsem do jedné ulice a tam bylo vidět do zahrady, kde seděla taková malá rodinná sešlost. Jen tak jsem za jízdy kouknul a vůbec bych si jich nevšímal, kdyby najednou jedna bába nespustila oním dementně rozpatlaným tónem na svého vnuka.

Už si nepamatuji, co všechno říkala, ale to nejdůležitější mám v živé paměti dodnes. Ten malý kluk ke mně byl zády a šel hodně v předklonu k tý žvatlavě ječící bábě.

"No, Bohoušku, co to neseš?"

A Bohoušek se blížil.

"Ty mi neseš ci…"

Bába nedořekla, protože Bohoušek jí právě hodil do klína pořádnou cihlu. Na tak malého kluka to byl docela výkon. Jakmile cihlu odhodil, kecnul na zadek a smál se na celé kolo. A já s ním, i když nenápadně. Ta Bohouškova cihla bábu natolik překvapila, že rozhodila rukama, mírně nadskočila, prohnula se vzad a překotila se s židlí do květinového záhonu. Mrskala nohama ve vzduchu, cihlu na břiše, a plácala kolem sebe rukama.

Všichni vyskočili, začali ji zvedat a Bohoušek se mohl potrhat smíchy.

Byl to nejlepší okamžik onoho nudného dne. Dobře jí tak, říkal jsem si. Za ty vypatlaný verbální projevy si tu cihlu zasloužila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 7. září 2008 v 13:24 | Reagovat

...vypatlaný verbální projevy...ty jsi fakt chumaj, to jsou přece projevy lásky. Sice trošku zvláštní- možná- ale pro ouška dětiček určitě příjemné. Koneckonců babičku za to obdaroval, no ne?...řehot

2 bb bb | Web | 25. prosince 2008 v 17:33 | Reagovat

seš nelida! - úsměv

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama