Střípky ze sezimoústeckých ulic

10. září 2008 v 19:53 |  Kolem dokola
...


Pan Š. šel po chodníku tak nějak podivně, jakoby shrbeně. Zdálo by se, jako že ho něco kroutí. Jeho kroky rozhodně nebyly moc svižné. Mířil ke svému domu, u něhož má směrem do ulice nízký plot s brankou. Ten plot je spíš ozdobný než cokoliv jiného. Konečně byl u branky. Otevřel ji, vstoupil a jakmile zavřel, třikrát si velmi hlasitě prdnul.

Na ulici mu to bylo blbý, ale jakmile zavřel branku a byl na svém… S tím, že to bylo slyšet po celé ulici a dost možná ještě dál, si hlavu nedělal.

Musela to být ale velká úleva.

***

Žena, odhadem něco přes sedmdesát let, šla navštívit svou kamarádku. Zazvonila u branky a čekala. V otevřeném okně povlávala záclona v mírném vánku. K tomu oknu upírala zrak.

Zřejmě čekala, že se tam objeví její kamarádka. Ale místo ní se objevila mohutná mužská ruka porostlá černými chlupy. Ta ruka poodhrnula záclonu a vzápětí se ozvalo:

"Neni doma. Je fotbal."

Ruka zmizela a zřejmě sáhla po dálkovém ovládači, protože se z okna vyvalil hlas komentátora.

Žena řekla:

"Děkuju. Na shledanou."

A odešla.

***

Pan H. je podivný týpek. Dalo by se říct, že je to magor a k tomu navíc dva a více v jednom. A tak ho můžete vidět, jak jde, jede na kole nebo na babetě a přitom hlasitě rozpráví s někým, koho vy nevidíte.

Slyšel jsem ho mockrát a pro ilustraci uvedu jednu seznamovací část, která se mi asi nejvíc vryla do paměti.

Pan H. jedoucí na kole:

"Ahoj Lojzo."

"Ahoj."

"Nazdar, Bohouši"

"Nazdar."

"Tak pro seno?"

"No jo."

"Já taky."

Na ulici jsem byl jen já a on, jinak nikde nikdo. Lojzu a Bohouše jsem neviděl. Tahle jeho porucha ale nemá nic společného s tím, že jsem o něm řekl, že je magor. Ostatně uvidíte, protože se k němu ještě vrátím.

***

Teplý letní den, okno otevřené do ulice a vysoký ženský hlas:

"Já už se tady na to vyseru!!!"

***

Jiný teplý letní den, jiné okno otevřené do jiné ulice a silný mužský hlas:

"Já se tady na to můžu vysrat!!!"

***

K tmavě okrovému domu č. p. 8** přijel muž s malou dodávkou. Vyndal pět nebo šest takových jakoby bedýnek, nevím, jak to nazvat. U nás tomu říkáme lísky, ale obávám se, že kraj od kraje to bude mít jiný název. No a ty lísky byly plné borůvek. Naskládal je před garáž. Celou dobu si vesele pískal. Pak zazvonil u branky a zavolal na manželku, ať se jde podívat, co jí přivezl.

Stál opřený o sloupek, usmíval se a střídavě těkal očima na borůvky a na vchod do domu, kde se měla co nevidět objevit manželka. Ta vyšla ven (mimochodem, byla to velmi dobře vypadající blondýna) a po pár krocích stanula na rohu, přičemž měla borůvky po pravé ruce.

"Ty debile," spustila na něj, "co si myslíš, že s tim budu dělat?! Prodávat někde u silnice, nééé???!!!" (Ke konci věty byla tak vysoko, že výš už je jen ultrazvuk).

Otočila se, pak práskla dveřmi a muž stál dál opřený o sloupek. Jeho úsměv zmizel a já bych se vsadil, že se mu domů vůbec nechtělo.

***

Již výše zmiňovaný pan H. mě nedávno předjížděl na kole a velmi hlasitě na celou ulici, jak je jeho zvykem, mi řekl:

"Nazdar, šéfe! Taky se vezu jako ty. Já vůbec nemůžu na nohy, jak mě bolej. To je v prdeli!"

***

Jel jsem na elektrickém vozíku a najednou řach, cuklo to se mnou, že jsem málem vypadl. Do vidlice, ve které je uchycené přední kolo, se mi zasekla velká borová šiška. Důležité je říct, že se mi to stalo přímo před bránou Benešovy vily.

Nikde nikdo, a tak jsem se jednou rukou držel vzadu vozíku a druhou jsem se snažil tu šišku dostat pryč. Byl jsem při tom v takovém velmi nestabilním předklonu. Moc se mi nedařilo. Spíš jsem do ní jen tak šťouchal prsty a kousek po kousku ji uvolňoval.

Najednou jsem si všiml, že naproti zastavilo auto. Musel jsem se narovnat, protože už mi povolovala ruka vzadu na vozíku. Odfrknul jsem si, kouknu na to auto a kdo to tam neseděl? Sám Václav Klaus, tehdy premiér. Kromě něj a řidiče tam byl ještě nějaký chlápek. A co myslíte, pomohli mi? Kdepak. Seděli a čuměli, dokud jsem tu šišku nedostal pryč. Pak projeli bránou a nejspíš se začali rekreovat ve vile.

***

Nuda je můj nepřítel číslo 1. Vymyslet něco nového, co bych mohl i se všemi těmi mými omezeními dělat a nenudil jsem se, to je nadlidské úsilí. A tak mě jednou tak nějak asi už ze zoufalství napadlo, že najdu v Sezimově Ústí dům č. p. 1. Já vím, nic moc zábava, ale kdybyste byli v mé kůži, bodlo by vám i tohle.

Tak jsem tedy vyrazil kupodivu docela natěšeně na tu dobrodružnou jízdu. Doma jsem řekl, že nevím, kdy se vrátím, protože mi to bude asi chvíli trvat, než tu jedničku najdu. Náhodně jsem si vybral ulici, kde začnu. Zahnul jsem do ní a hned druhý barák byl č. p. 1.

Stál jsem tam a nevěřícně koukal. Bylo mi z toho do breku. Fakt!

***

Na závěr a do třetice ještě pan H.

Jednou takhle vyšel na ulici a zase na mě velmi hlasitě:

"Ahoj! S tebou je to v prdeli. Moh si dělat kariéru…doktor nebo inženýr…a hovno. To je fakt v hajzlu. Si v důchodu, ne?"

"Jo."

"Já taky. Je mi čtyřiasedmdesát a kolikrát se mi už ani nechce vstávat. No jak řikám, je to v prdeli."

Nasedl na kolo, jednou rukou řídil, druhou držel káru s odpadem a zamířil ke sběrnému dvoru.

No není to magor?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 teke teke | 11. září 2008 v 8:58 | Reagovat

Pobavila jsem se a za to ti neskonale děkuju, protože jinak bych tu asi umřela nudou.

2 Ségra Ségra | 11. září 2008 v 10:09 | Reagovat

Pana H. jsem bezpečně poznala, ostatní ne. Jednou se pan H. řítil na kole směr náměstí a volal na kámoše:" Chlapi, bude válka v Kauflandu nemaj cukr ani mouku!" Ještě něco zamumlal a zmizel. Fakt magor!

3 Hanka býv. Hančí Hanka býv. Hančí | Web | 13. září 2008 v 23:00 | Reagovat

Tohle krasny povidani mi pripomelo knizku If Nobody Speaks of Remarkable Things od Jona McGregora - obycejny den v jedne anglicke ulici... Jinak se mi nejvic libila muzska ruka porostla cernymi chlupy. A z toho baraku cp 1 by mi bylo do breku strasne.

4 ester ester | 14. září 2008 v 18:39 | Reagovat

...nejvíc jsem se nasmála u dobře vypadající blondýny a borůvek ( představila jsem si ji s natáčkama na hlavě a zelenou pleťovou maskou na obličeji )...Jinak silný mužský hlas a vysoký ženský by to mohly dát dohromady, mají podobný slovník a stejnou tělesnou potřebu...smích

5 bb bb | Web | 25. prosince 2008 v 17:50 | Reagovat

já se málem rozplakala u pána s borůvkama - u jeho mizejícího úsměvu... Chmm... nevím, pro mě je tohle nějaká bolavá a zamotaná věc ....

A co se tejčí Vašíka Klausů a šišky pod kolem. Zkusils mu naznačit, že by mohl přiložit ruku k dílu? - mrknutí

6 bb bb | Web | 25. prosince 2008 v 17:51 | Reagovat

......... a jináč .... ty střípky, to je tuze dobré počteníčko! Sbírej dál, prosííím!

7 Skip Skip | 1. ledna 2009 v 18:40 | Reagovat

bb: Na Klause jsem kašlal, když to nikoho z nich nenapadlo samo od sebe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama