Jo jo, Skipe, už je to tak.
24. října jsem naposledy vyjel na krátkou projížďku ulicí a vrátil jsem se docela zmrzlý. Teď už mám utrum a vyjedu zase až někdy v březnu, spíš v dubnu. Ven se dostanu jen výjimečně na chvilku, abych přejel někam do hospody a zase zpět. Stává se mi, že někdo řekne, abych se pořádně oblékl a pak přeci ven můžu. A já pokaždé musím vysvětlovat následující: "Zkus se pořádně obléct a pak si jdi sednout ven a ani se nehni. Za chvíli ti bude pořádná kosa." Tak nějak se to se mnou má. Mohl bych absolvovat několikakilometrovou cestu, kdybych vzal elektrický vozík, a přitom bych se vlastně ani nehnul. Když nám namrznou nohy, jsou to pak muka, když rozmrzáme.
Jednou jsem si takhle v zimě vyrazil do Prahy. Chtěl jsem vidět vánoční trhy na Staroměstském náměstí.
Ani nevím, jaké to tam bylo, protože než jsem tam dorazil, zakousl se do mě mráz víc než zuřivě. Nepomohla medovina, nepomohla krásná lama s něžnýma očima, která tam byla v ohradě a zvědavě si mě prohlížela, vykrucujíc si krk, aby na mě viděla, když se přede mě někdo postavil. Všechno marné. Cesta zpět se mi zdála nekonečná. Zachumlaný v bundě, naraženou čepici, šálu omotanou přes pusu a nos, že mi jen oči koukaly, takže jsem měl poněkud teroristickou vizáž. Cvakal jsem zuby, z očí mi tekly studené slzy a já si přál nebýt, protože to bylo k nevydržení. Mnohem horší to pak bylo v posteli, kde jsem rozmrzal. Trvalo to několik nekonečných hodin. Chvílemi jsem z toho měl podivné halucinace.
Ani nevím, jaké to tam bylo, protože než jsem tam dorazil, zakousl se do mě mráz víc než zuřivě. Nepomohla medovina, nepomohla krásná lama s něžnýma očima, která tam byla v ohradě a zvědavě si mě prohlížela, vykrucujíc si krk, aby na mě viděla, když se přede mě někdo postavil. Všechno marné. Cesta zpět se mi zdála nekonečná. Zachumlaný v bundě, naraženou čepici, šálu omotanou přes pusu a nos, že mi jen oči koukaly, takže jsem měl poněkud teroristickou vizáž. Cvakal jsem zuby, z očí mi tekly studené slzy a já si přál nebýt, protože to bylo k nevydržení. Mnohem horší to pak bylo v posteli, kde jsem rozmrzal. Trvalo to několik nekonečných hodin. Chvílemi jsem z toho měl podivné halucinace.
A tak jsem se tam těšil. Chtěl jsem si vychutnat tu vánoční atmosféru. Jsem ale poučený, že vánoční atmosféru si musím udělat jinde a jinak. Především si pustit jako každý rok Českou mši vánoční. Mám ji na vinylu a pořád hraje dobře. Loni ji ale dávali v televizi jako animovaný film s Ladovými obrázky. Nahrál jsem si ji, takže letos nechám vinyl odpočívat. A co jinak udělat pro vánoční atmosféru? Hlavně vypnout a nevnímat ten shon kolem sebe. Někdy se to daří dobře, někdy moc ne. Nejhorší ze všeho bude zvládnout všechny ty dny až do jara, kdy budu pořád doma, prakticky jen v jednom pokoji. Knížky budou moje nejčastější společnice, pak také filmy, a pokud se Múzám zlíbí, budu moct zasednout k počítači a třeba něco napsat. Hlavou se mi pořád něco honí, ale je to jen taková změť všeho možného a já to nemohu uchopit a zkrotit, abych napsal něco pořádného, co by mě konečně proslavilo, abych se s vámi sešel na nějaké té autogramiádě nebo autorském čtení (úsměv)
Bylo to krásné po těle, když slunce hřálo, ale bylo toho málo. Ty fotky jsou jako vzpomínka na teplo, které mi proudilo všemi trubkami, co jich v těle mám.
Skip | 18. listopadu 2008 v 13:35 | 
Zde hledá
oči koukaly- píšu to, protože vím, že to oceníš, že tě to nenaštve. Jsou ty fotky z tohoto léta? Znám tě trošku jinak, hihi!