Rozhodl jsem se udělat malou osvětu.
Především je třeba říct, že to, co napíšu, se týká vozíčkářů po poranění míchy. Pouze s těmi mám zkušenosti. Co se týče ostatních lidí na vozíku v důsledku nemoci, postižení mozku atd., tak nemohu sloužit žádnými informacemi.
A dále bych chtěl říct to nejhlavnější: ANO, VOZÍČKÁŘI MŮŽOU!
Nejprve rozdělení na dvě kategorie:
Kvadruplegik nebo tetraplegik, slangově kvadrouš - člověk s postižením horních a dolních končetin.
Paraplegik, slangově parouš - člověk s postižením dolních končetin.
Existuje takové rčení: "Co kvadrouš, to originál"
Vystihuje to přesně ten fakt, že žádný člověk na vozíku není stejný jako jiný člověk na vozíku. Platí to samozřejmě i o parouších. A nemám teď na mysli rozdílnost povahovou, vzhledovou apod. Jde o rozdílnost postižení. Jsou sice různé kategorie, do kterých se člověk zařadí podle stupně postižení, nicméně mezi kvadroušema jsou velké rozdíly, stejně jako mezi paroušema. Záleží nejen na výšce poranění (čím výš byla mícha poraněna, tím je postižení větší), ale také na stupni poranění míchy - dalo by se říct, jak hluboko do ní bylo zasaženo, nebo jestli byla zcela přerušena. Nechci vás složitostmi tohoto problému moc zatěžovat, protože ani já se v tom nedokážu zcela přesně zorientovat. Ne že bych to nechápal, ale je to tak široká oblast, že by se o tom dala popsat spousta papírů. Zkrátka je to tak, že jednomu fungují ruce lépe než druhému, jeden cítí to a druhý ne, nebo zase cítí něco jiného, někdo je zcela soběstačný, někdo částečně, někdo je nesoběstačný. Rozdělení: kvadrouš - ten se nehýbe vůbec, parouš - ten nehýbe jen nohama mají v hlavách jen někteří doktoři a zdravotnický personál v nemocnicích. Ne všude, ale velmi často to tak bohužel je.
Často jsem se setkal s otázkou, jestli můžu... Byla položena takto, jaksi zdráhavě a s obavou, aby se mě dotyčný/a nějak nedotkl/a. Pak následuje otázka, jak to, když jsem ochrnutý a tudíž své tělo necítím. To je omyl. Necítím své tělo jako zdravý, ale pořád o něm vím. Těžko to popisovat. Prostě vemte na vědomí, že velmi dobře vnímám i tu ochrnutou část těla. No a uvnitř neochrnulo vůbec nic, takže takový člověk na vozíku cítí touhu po opačném (nebo stejném) pohlaví stejně jako zdravý člověk.
Opravdu nevím, jestli je nějaký vozíčkář po poranění míchy, který by nemohl mít sex. Možné to je, ale já jsem se s žádným nesetkal. Jaké jsou tedy důvody toho, že by nemohl, to opravdu nevím.
Nejčastějším problémem je logicky erekce. Kvadrouši mají menší problémy s erekcí než parouši. Zní to poněkud nelogicky, když jsou kvadrouši víc postižení než parouši, ale je to tak. Souvisí to s nějakými nervovými zakončeními. Není podstatné vědět přesně, proč tomu tak je. Důležité je, že pokud kvadrouš tak říkajíc netrénuje, tak je to pak s erekcí horší a horší. Zpočátku mu stačí jen málo, aby byla erekce, což ho přivádí do velmi trapných situací například v nemocnici při mytí. No nic. Erekce není problém, protože dnes už existují přípravky jako Viagra nebo ještě lépe Levitra. Jsou i jiné, ale tyhle jsou asi nejlepší a úplně nejlepší je Levitra. Zatím. Třeba vymyslí něco ještě lepšího. Stačí půlka nebo i čtvrtka a všechno je, jak má být.
S ejakulací už je to horší. Jen 3 - 4% mužů po poranění míchy dosáhne ejakulace. Teď by se mohlo zdát, že takový muž bez ejakulace z toho nic nemá. Jo, můžou takoví být a jistě i jsou. Ale jsou i tací, kteří si to dokážou plnohodnotně užít i bez ejakulace. Nevím, jak bych to přesně popsal, ale tak nějak prožijí orgasmus skrz partnerku. Ale zase je to případ od případu. Mějte pořád na paměti ono rčení "co kvadrouš, to originál", platící pro všechny vozíčkáře. Někdo se na to třeba i vykašle, protože prostě necítí žádnou rozkoš, nebo se spíš nedokáže naučit vnímat to všechno jinak, než jak to bylo dřív. To je problém každého jednotlivce, jak se s tímto vypořádá.
Pak je tu samozřejmě omezení, co se poloh týče. Ale to dá rozum, že? Vozíčkář nemůže být kámasútrickej atlet. Vleže na posteli, vsedě na posteli, vsedě na vozíku - to jsou nejčastější polohy. Schopnější vozíčkáři, většinou parouši, ale i méně postižení kvadrouši zvládnou misionářskou polohu. A opravdu zdatní parouši zvládnou i polohu zezadu. Hodně tedy záleží na partnerce, bude-li ochotná smířit se s tím, že takový vozíčkář prostě nezvládne vše.
Nevýhodou Viagry a Levitry je, že jsou dost drahé. Ale i kdyby nebylo zrovna nic na povzbuzení po ruce, tak jsou tu přeci ještě různé nekoitální praktiky, které jsou pro partnerku velmi zajímavé, a nejen pro ni samozřejmě. Chce to jen trochu toho citu a s praxí se dostaví velmi dobré výsledky, řečeno poněkud neromanticky, ale nepíšu milostné psaní, že?
Celá problematika sexuality vozíčkářů je velmi široká a dnes už existuje dost informací. Ti, kterých se to týká, by neměli mít problém získat je. Já jsem to zde vzal jen tak stručně a snad srozumitelně. Udělal jsem takový výtah pro ty zdravé mezi námi, kteří si myslí, že vozíčkáři nemohou sexuálně žít. A možná i tato nevědomost někdy vede k tomu, že s takovým člověkem nějaká žena raději ani nenaváže kontakt - "on je fajn, ale mě by to chybělo" - tak nějak to mám na mysli. Také jsem se s tím setkal. No a samozřejmě nejlepší je - ne teda hned při prvním setkání, ale asi co nejdřív - říct potenciální partnerce, jak to s tím sexem vlastně je.
Na závěr ještě řeknu, že jsem zde psal pouze za muže, což vám asi neuniklo. Vozíčkářky také samozřejmě můžou! Ale co a jak v jejich případě, to nevím. Každopádně i o nich platí, že je každá jiná, co se stupně postižení týče. V tom jediném se od nás chlapů na vozíku neliší.
ester | 6. ledna 2009 v 21:48 | 
Zde hledá
Čtu si na tvém blogu, Skipe, a myslím, že jsi moc fajn člověk. Rada bych tě víc poznala.