Když jsem včera dopsal předchozí článek, chtěl jsem si vzít knížku a v klidu si číst. Mám zrovna rozečtený Můj svět, soubor povídek Bohumila Hrabala. Konkrétně jsem u povídky Andělský voči. Kdo Hrabala znáte a máte rádi, tak víte, že číst jeho texty je požitek. Jenže člověk míní a Pánbůh mění!
Odeslal jsem článek a na monitoru nic. Jen horní a dolní lišty. Byl jsem v klidu, to se stává. Dal jsem tedy F5, abych stránku aktualizoval. Nic. Tak znova a zase nic. To už jsem poněkud znervózněl, ale říkal jsem si, že jim zase blbne server a za chvíli nebo zítra to bude v pořádku. A tak jsem se tedy chystal na toho Hrabala. Jenže nějak jsem přes stránku úplně náhodně přejel myší se stisknutým levým tlačítkem a byl jsem v šoku. Stránka zmodrala a z té modři na mě vykoukla bílá písmena. Můj blog se totálně rozhasil a kompletně zbělel. Písmo, odkazy, pozadí, všechno bílé, tudíž neviditelné. Takový blog by sice mohl být svým způsobem originální, ale o takovou originalitu jsem vskutku nestál.
Jdu tedy do nastavení. Kód pro barvu #ffffff (bílá) mě nenechával na pochybách. Chvíli jsem na to čuměl jak rybíz do Fruty a pak se s tím pokoušel něco dělat. Původní nastavení se mi nedařilo obnovit. Jsem flegmatický cholerik, což je z odborného hlediska nesmysl, ale na mě to prostě sedí. Moje flegmatičnost rychle ustupovala a cholerik ve mně vylezl na povrch asi tak, jako když Norman Bates uviděl ženskou a musel ji zlikvidovat ve sprše. Nakonec to dospělo až tak daleko, že jsem kliknul na odkaz Zrušit blog. Mají to nastavené tak, že se nejdřív musí zadat heslo, pak kliknout, jestli opravdu chci nebo nechci blog zrušit, a potom pošlou mail s odkazem, na který když se klikne, tak je blog teprve definitivně pohřbený. Dostal jsem se až do fáze, kdy mi přišel mail. Ale ta procedura předtím mě trošku zchladila, takže jsem se v klidu vydýchal, cholerik se trošku naředil flegmatikem a začal jsem myslet.
Procházel jsem nastavením a kousek po kousku zase ten můj blog dával dohromady. Původní nastavení jsem si nepamatoval, hlavně kódy barev, a tak jsem byl holt přinucen změnit celkový vzhled. Bez mučení přiznávám, že nemám vůbec webdesignerské buňky, ale snažil jsem se, co to šlo, aby byl ten blog alespoň čitelný.
Také už jsem se poučil, že veškerou administraci mám dělat v Mozille, protože co s tím dokáže dělat Explorer za psí kusy, to je prostě neskutečný.
Výsledek tedy vidíte. Já vím, že to není žádná sláva, ale fakt jsem se snažil. A jestli je pravda, že změna je život, tak jsem včera večer žil docela naplno. No a Hrabalovy povídky na mě čekají a už mě k sobě vábí, takže tohle rychle odeslat a otevřít knížku.
manka | 17. dubna 2009 v 14:43 | 
Zde hledá
Já jsem vcelku nenáročná a líbí se mi i tenhle vzhled blogu. Je fajn, že to vždycky uděláš nějak tak, aby nebolely oči při delším čtení. Teda alespoň mě nebolí. A super je, že na nás hned po otevření jukneš (úsměv)