Tak jsem nejspíš několika lidem zvedl svou poslední básní mandle a žaludek. Usuzuji tak z několika mailových reakcí, které mi přišly a které by se daly shrnout do jediné věty, jíž jsem použil jako titulek.
Děkuji těm, co se podepsali, a mávám rukou nad anonymy.
Proč jsem něco takového napsal, byl dotaz v jednom mailu. Nedělám to moc rád, abych vysvětloval, co a proč v tom, co jsem kdy napsal. Ale budiž. Když jsem viděl všude možně všelijaký ty lyrický slinty, přeslazený a psaný pouze na efekt, bylo mi z toho skoro šoufl. Samá kytička, rozkvetlá louka, motýli, bušící srdce, úsměvy beroucí dech, sladké polibky a já nevím, co všechno ještě. Když si představíte kouli mokrýho hajzlpapíru, kterou vám někdo hodí do obličeje, tak přesně takový pocit jsem z toho měl; spousta rádoby krásných slov nabalených do obrovské koule hozené po čtenáři. Je to už delší proces, co na takové věci narážím jak na netu, tak v knihách, takže moje báseň není momentální reakcí na něco, co jsem si právě přečetl. Ten odpor ve mně zrál už dost dlouho.
Vím moc dobře, že moje báseň není žádné veledílo, ale jedno se jí upřít nedá: Je pravdivá. Vzbuzuje hnus, OK. Přesně stejný pocit vzbudí zavánějící pohlaví milé či milého, který/á byl/a ještě před chvíli opěvován/a v básni. Co pak udělá takový lyrický psavec? Kam se poděla ona lyričnost a kam zmizely sladké polibky všude po těle? Je mi stokrát milejší báseň technicky blbě napsaná, než brilantně rýmované verše s perfektním rytmem a v nich jen pusto prázdno - sice plné krásných slov a metafor, ale prostě jen a jen pusto prázdno.
Seděl jsem nedávno vedle jednoho takového psavce, který sázel do Wordu jeden lyrický verš za druhým, přičemž používal sdružené rýmy. Nic proti technice, šlo mu to docela dobře, ale z obsahu mi bylo na nic. Zeptal jsem se ho, proč píše takhle a naznačil jsem mu, že jsou to jen slova na efekt, bez obsahu. Řekl mi, že to na holky působí a že co neokecáš, to nemáš. Musím se rozepisovat o tom, co jsem si o něm myslel? Myslím, že jste natolik inteligentní, abyste si to dokázali představit.
Rozhodně nemám nic proti básním o lásce. Rád si přečtu třeba Pabla Nerudu nebo něco z Jaroslava Seiferta, ale ti pánové věděli, něco prožili a uměli to sdělit. Když píší lyricky, není to bezduché prázdno. To ale musí každý, kdo to čte, pochopit. Kdo nepochopí, má holt smůlu.
Jestli jsem pro někoho napsal hnus, tak s tím nic nenadělám. Aspoň je ten hnus ale pravdivý. Kritiku přijmout umím, pokud za něco stojí. Výkřiky, že jsem prase apod. mě nerozhážou.
Skip | 23. července 2009 v 18:01 | 
Zde hledá
Jen kurvy se musí líbit,básně ne. (F.X.Šalda)