Rovnači stuh

28. října 2009 v 17:14 |  Kolem dokola
V tento den měli rovnači stuh zase napilno.


Všichni je jistě znáte. Většinou jsou mužského pohlaví, ale najdou se mezi nimi docela často i ženy. Převažují různě postavení papaláši. Takový rovnač stuh (nebudu psát rovnačka, však si rozumíme) bystří pozornost ve chvíli, kdy se blíží nějaké významné výročí, státní svátek a podobné příležitosti. Čeká ho totiž nadmíru důležitá prácička, bez které by se žádná taková příležitost neobešla. Rovnač stuh ví naprosto přesně, co má dělat. Nikdo ho k tomu sice neškolil, ale okoukal to od rovnačů stuh z minulosti, stejně jako to budoucí rovnači stuh okoukají od těch současných.

Takže nejprve je nutné slušně a decentně se obléct, a potom se dopravit, častěji nechat se dopravit na místo konání. Zde se musí nasadit vážný výraz, protože výraz veselý se nehodí. Po krátkém projevu, který někdy pronese i sám rovnač stuh (jsou i případy, kdy se projev nekoná), nadchází rovnačova chvíle. Dva vojáci v perfektních uniformách nesou věnec (v případě menšího věnce to zvládne jeden voják). Na milimetry přesnými pohyby dopochodují k místu, kam má být věnec položen a rovnač stuh je následuje v předem daném odstupu. Pak se zastaví, vojáci perfektně nacvičenou choreografií položí věnec, zasalutují, udělají vpravo v bok a odpochodují. Nyní přistupuje rovnač stuh, porovná stuhy na věncích, a když je spokojený, udělá pár kroků vzad, pokloní se a odejde tam, kam je mu určeno (buď vlevo nebo vpravo, liší se podle místa konání). Někdy je rovnač stuh jen jeden, ale pokud je to větší akce jako třeba dnes, může jich být docela slušný zástup.

Nic proti kladení věnců. Je to způsob vzdání úcty něčemu nebo někomu a to beru docela vážně, zvlášť když to něco nebo někdo za něco opravdu stojí. Ovšem rovnači stuh mi přišli vždycky směšní. Ti vojáci mají kladení věnců tak perfektně nacvičené, že po jejich odchodu není co rovnat. Sledoval jsem je už hodně dlouho a jen občas se stane, že jsou stuhy nějak pokroucené, za což většinou může větrné počasí. Avšak rovnač stuh prostě musí na stuhy sáhnout a porovnat je, i když to vůbec není třeba. Jen se poklonit a tím vzdát úctu nestačí.

No a tak se rovnači stuh zase rozešli do svých domovů k rodinám či milenkám a milencům s vědomím, že 17. listopadu zase porovnají nějakou tu stuhu. Někteří mají možná v diáři rovnání stuh i v tomto mezidobí při příležitosti nějaké té státní návštěvy. Co bychom si bez nich počali?


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 30. října 2009 v 12:35 | Reagovat

...ty jo, a to mi řekni, co dělají rovnači stuh, když je vichr?...myslíš, že mají příplatek za náročnější práci, nebo si naopak berou dovolenou, protože by jejich práce byla zbytečná? ( úsměv )

2 Eliška Eliška | 3. listopadu 2009 v 20:22 | Reagovat

No jo, máš pravdu, když na to tak myslím. Ale já na to nikdy nepomyslela, takže mi to ani nepřišlo, když jsem je viděla.

3 manka manka | 25. listopadu 2009 v 8:35 | Reagovat

Smysl rovnačů mi taky vcelku uniká, ony i některé akce samotné jsou spíš divadýlkem samy o sobě a pro novináře než tichou vzpomínkou na doby předešlé... (povzdech)

4 Martin Martin | E-mail | 8. prosince 2009 v 17:50 | Reagovat

Celkem me to pobavilo myslim ze to neni konicek ani zamestnani je to diagnoza:-) myslim ze maji doma vse vyskladane do uhlednych kominku

5 Skip Skip | 10. prosince 2009 v 15:03 | Reagovat

Kdo ví?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama