Autor a dílo

15. března 2010 v 22:06 |  Literatura
Nedávno se mi konečně podařilo na Aukru vydražit těžko sehnatelnou knihu Cesta do hlubin noci od Louise Ferdinanda Célina. Přečetl jsem ji jedním dechem stejně jako už dříve Smrt na úvěr a trilogii Od zámku k zámku, Sever, Skočná.


Céline je autor, který jistě nenadchne každého, ať už svým originálním stylem, nebo tématy svých románů. Ale nechci se zde pouštět do rozboru jeho díla. Stačí si vzít některou z jeho knih a obrázek si udělá každý sám. Jde mi o něco jiného.

Célinův život rozhodně nebyl nějaká selanka. Vyrostl v dosti chudých poměrech a to se také odrazilo v jeho díle. Když jsem tak četl Smrt na úvěr, v níž hodně čerpal ze svého dětství, říkal jsem si, že je až obdivuhodné, že nakonec dokázal vystudovat medicínu. Všechny zmiňované knihy považuji za jedny z nejlepších, jaké kdy byly napsány, a to především Cesta do hlubin noci a Smrt na úvěr. Avšak tento skvělý spisovatel napsal také několik antisemitských pamfletů. Nečetl jsem je, nevím přesně, o co v nich šlo. On sám se je pokoušel později vysvětlit. Marně. Nálepky antisemity se nikdy nezbavil. Byl dokonce považován za kolaboranta, musel utéct z Francie, po válce byl vězněn v Dánsku a ve Francii odsouzen v nepřítomnosti na rok do vězení, 50 000 franků pokuty a veřejnému pohanění. O rok a něco později byl amnestován. To všechno se podepsalo na jeho povaze. V trilogii místy "mlátí" okolo sebe hlava nehlava, je plný zášti, chvílemi jako by mu ruplo v bedně. Možná byl misogyn, ale jak si pak vysvětlit, že pro své pacienty vždy udělal vše, co bylo v jeho silách, ač se o nich nevyjadřoval zrovna hezky? Jako člověk, byl jistě povaha velmi rozporuplná. A k tomu ten vroubek s pamflety a kolaborací.

Konečně se tedy dostávám k tomu, oč mi jde. Člověk, který napsal tak skvělé knihy, byl ve svém životě někým, kým by se dalo opovrhovat. A byla i spousta těch, kdo jím opovrhovali, a proto by do ruky nevzali žádnou jeho knihu. Udělali si o něm nějakou představu, mnohdy jen z médií, a tím pro ně byl jasně definován vztah k němu. Je to hnusák, antisemita, kolaborant, nebudu si špinit prsty tím, co napsal - tak nějak by mohlo zjednodušeně vypadat uvažování takových lidí.

Vždycky mě dokáže dost naštvat to, jak mnozí lidé neumí oddělit autora od díla. Ztotožňují autora s knihou, vše, co je tam napsáno, je automaticky přilepeno k autorovi, a když píše ještě k tomu v ich formě, má to na sto procent. Neříkám, že to tak dělají všichni čtenáři, ale je jich spousta. Pak jsou ale i tací, kteří si o někom někde něco přečtou nebo to vidí v televizi, něco, co pro autora nevyznívá moc lichotivě, a okamžitě je pro ně odsouzen, jako výše zmíněný Céline, nebo z nedávné doby Milan Kundera a jeho údajné udavačství. Jak je to jednoduché prostě člověka odsoudit a s ním i jeho dílo. Jen tak, šmahem na základě pár nějakých informací v médiích.

Žádného ze spisovatelů a jiných umělců neznám osobně. Znám jen jejich dílo a to mě zajímá, nic jiného. Nezajímá mě, co se o nich píše v novinách, co se o nich říká v televizi. Ano, možná byl Céline magor, antisemita, hnusák, nesnášel lidi, ale já se s ním nikdy nesetkal, nemohl jsem s ním mluvit. Ke mně mluvil jen svým dílem a mluvil ke mně tak, že dokázal rozezvučet onu strunu uvnitř mě, která rezonovala na mně příjemných vlnových délkách. Stejně tak je to s Kunderou. Také nevím, jestli byl nebo nebyl udavač. Neznám ho jako člověka, znám jen jeho dílo, které je jedinečné a budu ho bránit proti každému, kdo by mi chtěl tlačit něco o tom, jak můžu číst knihu toho udavače a podobný kecy.

Co by se ovšem stalo, kdyby bylo nade vší pochybnost prokázáno, že někdo byl opravdu kolaborant nebo udavač? Když to dovedu ad absurdum, představte si, že by Hitler nebo Stalin napsali několik opravdu skvělých románů. Žádná ideologie, rasová demagogie, nic takového. Čistá beletrie, čtivě napsané knihy, propracované příběhy. Těžko pak v takovém případě oddělit autora od díla. Dobře, to jsou ale extrémní příklady. Mně šlo o ty, o nichž si lidé udělají obrázek, mnohdy zcela lichý, jen z několika zpráv a zavrhnou pak autora i s dílem.

Jednou jsem se v hospodě zmínil o Jágrovi, jak skvěle hrál (už je to delší dobu, tak si přesně nepamatuji, o jaký zápas šlo) a jedna z přítomných se ušklíbla a řekla mi, že je Jágr namyšlenej a ještě další řeči. Po chvíli, co jsem s ní mluvil, mi bylo jasné, že všechny informace o Jágrovi má načerpány především z bulváru a přestal jsem se s ní bavit. Co si také myslet o člověku, který okamžitě odsuzuje jen podle toho, co si kde přečte nebo vidí, většinou ještě vytržené z kontextu? Jágr mě zajímá jako hokejista, co předvádí na ledě, jak hraje, a ne to, co o něm kde napíší nebo řeknou. Opět ho neznám osobně, tudíž ho jako člověka nemůžu posuzovat. To mi přijde jako bohapustá zhovadilost.

Teď si možná řeknete, že skáču od jednoho k druhému, ale ono je to přeci úplně stejné. Je zcela jedno, jestli jde o spisovatele a jeho dílo, sportovce a jeho výkony, o herce atd.

A skočím si ještě jednou zdánlivě jinam. V pubertě jsem přečetl několik knih Johannese Maria Simmela. Docela dobře se četly, ale naštěstí jsem jako čtenář vyspěl celkem rychle a brzy jsem poznal, že píše žvásty, nic pro mě. V jedné jeho knize (už si nepamatuji, ve které) je jakýsi chlápek, který miluje Mozarta. Má spoustu desek, chodí na koncerty a opery. Pak ale viděl Formanův film Amadeus a už nemohl svého oblíbeného skladatele poslouchat, dokonce snad i zničil svoji sbírku desek. A to jen proto, že Peter Schaffer, podle jehož divadelní hry byl film natočen, udělal z Mozarta, bůhví proč, dementně se tlemícího asociála, jímž ve skutečnosti nebyl. Něco jsem o tom napsal zde. Tím pro mě Simmel skončil definitivně.

Vím, že je to tak pohodlné, nechat si všechno zjednodušit, přefiltrovat a přijmout za fakt něco, co je mnohdy na hony vzdáleno pravdě. Bohužel pro autory a jejich díla, sportovce a vůbec pro všechny, kdo se stanou oběťmi hlouposti tupého davu těch, kteří nepřemýšlí a jen konzumují to, co jim někdo předžvejká.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vk vk | 15. března 2010 v 22:59 | Reagovat

Dík za tenhle příspěvek, dnes mi ho poslalo samo nebe (trpký úsměv)...člověk nemusí být ani autor, ani sportovec, ani žádná jiná slavná osobnost, aby tyhle věci - tuposti - nepotkával,bohužel, běžně ve svém životě (smutek)

2 Skip Skip | 16. března 2010 v 12:43 | Reagovat

vk: Jo, to je další kapitola. Docela mě ale štve, že se mi to nepodařilo napsat líp. Nějak to ze sebe nemůžu dostat tak, jak to mám v hlavě. No ale snad je to srozumitelný, i když s tím nejsem až tak moc spokojený.

3 Malenka Malenka | 17. března 2010 v 21:05 | Reagovat

Myslím, že chápu, jak to myslíš. Určitě jsem se naučila dost zajímavých věcí od pár lidí, kteří nejsou každému sympatičtí. Ale taky znám ten pocit, že v sobě něco máš a pořád se to nedaří napsat tak, jak bys chtěl. Od Celina jsem nic nečetla, tak se po něm mrknu. Ale umím si představit, že zášť k různým menšinám se dá celkem snadno získat, ale taky se jí dá zbavit, veřejný výrok ti ale už nikdo neodpáře. Asi se mu nežilo pak lehko. Jestli ale dělal pro pacienty maximum, znal mez, za kterou už morální člověk nemůže jít. Tu Hitler a podobní týpci neznali, že? Takže od Hitlera bych snad nechtěla číst ani román, protože skutečně netuším, o čem by ten román musel být, aby ho nějak nevyvracel zbytkem svého díla :o))) Ale třeba něco napadne tebe :o)

4 Malenka Malenka | 17. března 2010 v 21:09 | Reagovat

Teď jsem si přečetla o bezbariérových smajlících. Takže se omlouvám za formu v předchozím příspěvku a dál budu pokračovat doporučeným způsobem. (stydlín)

5 Skip Skip | 17. března 2010 v 22:44 | Reagovat

Malenka: No jistě, taky nevím, co s tím Hitlerem. Prostě jsem chtěl uvést extrémní příklad. Céline si nežil  zrovna jako v bavlnce, ale hodně si za to taky mohl sám. Ostatně hodně lidí ho nesnášelo právě pro to, že se o nich vyjadřoval tak, jak je vidí. O celé společnosti psal bez servítků, psal jaký hnus jsou bohatí i chudí - není v tom rozdíl, člověk člověku vlkem, jako by křičelo z těch stránek.

6 Malenka Malenka | 18. března 2010 v 7:22 | Reagovat

Prima, takže kterou jeho knihu mi doporučuješ pro začátek? (úsměv)

7 manka manka | Web | 18. března 2010 v 12:13 | Reagovat

Ono to není myslím jen ve vztahu spisovatel - dílo, odobných příměrů se v umělecké i kterékoli jiné oblasti může najít hromada. Někdo může být skvělým šéfem v práci, doma je však uzurpátorským despotou, někdo naopak. Goebels byl prý skvělým otcem... (smutný úsměv)
A bulvár? Ten si žije vlastním životem od uzávěrky k uzávěrce a psychologii postav v něm vystupujících vykresluje podle potřebného počtu prázdných řádků. Ten bych sem snad ani netahala, pravda a zájem o ni je tu na jednom z posledních míst.
Prostě se ty osoby v nás perou a nejde to uhlídat tak, aby se spolu domluvily a spolupracovaly na nějakém jednotném postupu. A my chceme, aby se na něm domluvila vláda! (trpký smích)

8 Skip Skip | 19. března 2010 v 16:37 | Reagovat

Což tahle vláda, tzv. úřednická, by se i domluvila, jenže pak je tu to stádo poslanců... No jo, no.

9 ediot ediot | E-mail | 24. března 2010 v 6:56 | Reagovat

magor, antisemita, hnusák, nesnášel lidi... to vypadá slibně:-), ten mě zajímá.

10 Skip Skip | 2. dubna 2010 v 13:46 | Reagovat

Malenka: Já úplně zapomněl, že ses mě ptala, kterou knihu doporučuji pro začátek! Zkus Cestu do hlubin noci nebo Smrt na úvěr.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama