Kdo sedí vedle vás?

23. března 2012 v 11:37 |  Kolem dokola
Charles Bukowski napsal povídku Uchyl. Najdete ji na 215. straně sbírky povídek Nejkrásnější ženská ve městě, kterou vydalo nakladatelství Argo.


V té povídce jde o to, jak Martin Blanchard, poněkud zpustlý týpek, sleduje z okna svého bytu malé děti, které si hrají naproti před domem. Mezi nimi je i malá holka, která poutá jeho pozornost natolik, že začne masturbovat. Pak se vydá ven a zamíří k domu. Zavře děti do garáže, pohrozí jim, že jestli nebudou zticha, tak je zabije a tu malou holku znásilní.

Když jsem tuhle povídku přečetl, říkal jsem si, že tohle teda Bukowski docela přehnal, a to jsem jeho velký fanoušek. Po formální stránce je povídka napsaná velmi dobře, ale ten námět, to je fakt síla. Asi ve většině čtenářů vzbudí jisté rozladění až odpor, to podle toho, jaké je kdo nátury.

Kvůli této povídce byl Bukowski vyšetřován policií a snad i FBI. Nijak zvlášť se nehájil, nebyl obviněn z toho, že by sám něco takového někdy udělal. Řekl jen něco v tom smyslu, že napsal povídku o tom, jak nikdy nevíme, kdo žije v našem sousedství. A v tu chvíli jsem se na to začal dívat úplně jinak. Námět zůstává hrozný, není to však autor, kdo onu hrůzu tvoří, nýbrž samotná realita života, kterou autor ztvárnil, což z něj neprávem udělalo uchyla a zvrhlíka. Vzhledem k tématu se takové reakci nedivím, sám jsem s tím měl jistý problém, jak jsem již napsal.

Bukowski v této povídce vyjádřil velmi explicitně něco, o čem jsem už dlouho přemýšlel. Během dne se každý člověk setká se spoustou dalších lidí. (Samozřejmě pominu tu menšinu žijící na samotách, nebo na malých vesnicích, kde se lidé více méně znají). V městské hromadné dopravě, na zastávkách, v kinech, divadlech, obchodech všech druhů, sortimentů a velikostí, na stadionech, v hospodách, bufetech, kavárnách, restauracích, v různých klubech…tam všude a ještě na mnoha dalších místech se setkává velké množství lidí. Většinou se všichni jen míjejí, někdy prohodí pár slov, někdo někoho zaujme, takže je na něm déle spočinuto pohledem. Sám docela rád sleduju lidi. Tak nějak mi to hlavou proletí, když si říkám, jaký asi žije život ten, na koho jsem se právě podíval. Jelikož se mi už od dětství velmi snadno skládají v hlavě příběhy, musím si dávat pozor, abych to s tím sledováním nepřehnal a nezačal vejrat, jak se říká.

A teď si vemte, že se třeba v autobuse objeví slušně vypadající muž, něco kolem čtyřicítky, veskrze sympatický vzhled, dalo by se usuzovat, že patří k bohatší střední třídě, ale není mu proti mysli používat k cestě do práce MHD. Všimnete si snubního prstenu, takže ženáč, pravděpodobně i otec. Spokojenou rodinku je možno za takovou fasádou vidět. Jenže ono to může být také tak, že denně týrá svoji ženu, může zneužívat svoji dceru nebo syna, může to být chlap, který před hodinou někoho znásilnil a vrací se ke své šťastné rodince, může to být vrah, může být čímkoliv, co byste na první pohled vůbec neřekli. A naopak člověk ne zrovna příjemného vzhledu, kterému byste na první pohled přisoudili spíš ty negativní vlastnosti, může být úplným opakem.

Vzhled člověka i jeho chování jsou masky, které mohou klamat a mnohdy má podlehnutí tomuto klamu fatální následky. Každý se dá spíš do hovoru se slušně vypadajícím člověkem, nebo takovému člověku zastaví při autostopu. Ale čím takový člověk opravdu je? Ať už se podíváte na kohokoliv, můžete dosadit obojí pohlaví, jakýkoliv věk, jakýkoliv vzhled, způsob mluvy, chování…cokoliv, a nikdy nevíte, kdo to vlastně je, ať už ho nebo ji potkáte kdekoliv.

Rozhodně tady nechci šířit paniku a vzbuzovat strach z lidí v okolí, ale víte, kdo vedle vás právě sedí na cestě do práce v autobuse…nebo kdekoliv jinde při jakékoliv příležitosti?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Žižka Zdeněk Žižka | 23. března 2012 v 12:36 | Reagovat

Skipe máš plnou pravdu! Taková je realita. V této souvislosti si vybavuju, jak mi moje kámoška (mladá, pohledná) kdysi vykládala svoji cestu MHD z Prahy domů. V nacpaném autobuse měla kliku, že si sedla. Aspoň si myslela, že to je klika. Až do chvíle, kdy se na ní začal "lepit" neznámý stojící asi 45 letý chlap. Pořád uhýbala, ale zbytečně... Z prostorových důvodů nebylo kam. Ať chtěla, či ne, nemohla si nevšimnout, že pán je stojící nejen na svých nohou. Protože to, čím se jí na jejím rameni (a občas i jinde) dotýkal rozhodně za klíče od bytu zaměnit nešlo. Bylo léto, takže nikdo v autobuse nabalený nebyl - ona měla lehké triko, bez rukávů. Netrvalo dlouho a stalo se to, co se v této situaci dalo očekávat. Na holém rameni ucítila vlhko. Letmý pohled na kalhoty toho pána byl výmluvný. A teď pointa. Po čase stejného pána viděla na zahrádce nedaleko místa mého bydliště. Ukázala mi kde. Jo, znám ho. Člověk okolím považovaný za velmi seriózního podnikatele, bezdětný, který rozhodně nemusí jezdit MHD z ekonomických důvodů... Není to na první pohled někdo, na koho by bylo možné si takové jednání tipnout. Přesto mě nemohlo nenapadnout. Je tohle všechno, čím mladé holky obtěžuje, nebo je schopen i něčeho horšího? Byl to exces, nebo to dělá pravidelně a záměrně? Nemůže časem "přitvrdit"? Jak už jsi podotknul Ty - prostě nikdy nevíš kdo bydlí v Tvém okolí...

2 Skip Skip | 23. března 2012 v 13:01 | Reagovat

To byl froter, ti jsou samozřejmě nepříjemní a ženám z 99,9% odporní, jak vyhledávají tlačenice a tisknou se, ale nebezpeční nejsou. Tím je nechci nijak omlouvat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama