Božská panenka

21. srpna 2012 v 11:26 |  Kolem dokola
V našem městě není kromě vily prezidenta Edvarda Beneše nic moc zajímavého.


Všechno historické lehlo kdysi dávno popelem, když to tu místní v době husitských válek podpálili, protože město stálo na místě, které bylo jen těžko vojensky hájitelné. A tak sbalili saky paky a přestěhovali se do Tábora.

Máme tu několik restaurací nebo hospod (názvosloví ponechám na tom, kdo tato zařízení navštíví), jejichž kvalita je spíše průměrná. Ne že by to tam bylo vyloženě špatné, jen tak na posezení a pokec s přáteli určitě vyhovující, ale nic extra.

Ovšem jedna restaurace se zcela vymyká, je to úplně jiná liga. Jde o restauraci Na Mýtě. V této restauraci mají geniálního kuchaře. Ten chlap je prostě kouzelník. Mám jedno jídlo, které si tam vždycky dávám: pečená panenka s hříbkovou omáčkou v dijonském obalu a jako přílohu bramborové tolary. Je to slušná porce, přičemž vůbec nechápu, jak to ten kuchař dělá, protože když všechno sním, nemám takový ten pocit únavy, jaký se dostavil zatím v každé restauraci, ve které jsem byl na jídle. Naopak mám pocit, že bych klidně ještě něco zvládl, ale nechci se přecpávat, tak si třeba za hodinu dám jen pistáciovou a vanilkovou zmrzlinu.

Když jsem tam byl teď v sobotu (18. 8.) naposledy, opět mé chuťové buňky jásaly, když jsem si vychutnával tu božskou panenku. Jako předkrm jsem tentokrát měl ještě restovaná husí játra na portském víně. Když jsem to všechno snědl, měl jsem v bříšku jak v pokojíčku. Prostě nádhera. Popíjel jsem Daiquiri, které tam mají vynikající, stejně jako tam dělají dobré Mojito. Někdy si dávám Johnnieho Walkera.

Právě teď, když píšu tyto řádky, reaguji jako Pavlovův pes. Ne že by mi tekly sliny z huby ven, ale mám jich plno, jen si na to vzpomenu.

Jednou jsem tam zkusil Chateaubriand z mladého býčka, což je čtyřsetgramový steak. Pořádná porce, jen co je pravda, ale když jsem dojedl, bylo mi krásně lehko, žádná únava, ani pocit přejedení. Myslím, že ať bych si tam vybral cokoliv, bylo by to vynikající.

K tomu příjemná obsluha, co víc si přát. Navíc je restaurace nekuřácká, což je pro mnohé lidi plus a i já to beru jako něco velmi dobrého, ač jsem kuřák. Je to zvláštní, ale jak jsem v nekuřácké restauraci, nemám na cigarety ani moc chuť. Ale je fakt, že vytasím elektronickou cigaretu a bafám si tam. No a jak vyjdu ven, už mám zase chuť na jednu živou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama