Tak si říkám...

12. srpna 2012 v 20:28 |  Kolem dokola
...že už jsem zase proklatě dlouho nic nenapsal na tenhle můj blog, který jsem původně založil proto, abych psal, nejlépe každý den nějaký ten článek, a tím si tak nějak tříbil styl a vůbec se udržoval v kondici po stránce literární. Jenže on člověk míní a Pánbůh mění, a pak to takhle dopadne. No jo, jenže kde pořád brát náměty na nějaké to literární díl(k)o nebo vskutku erudovaný článek s nějakou tou myšlenkou (tohle berte s nadsázkou). A tak si říkám, je vůbec o čem psát? No, možná o...


...o tom, jak jsem si při vystupování z auta pochroumal lopatku a několik dní jsem nemohl psát pravou rukou a také jsem se sotva najedl. Stalo se to 13. 7. a bylo to v pátek. Něco na té pověře asi bude. Skoro celých 38 let mě v tento den nic nepotkalo, ale ono na každého asi jednou dojde. Ale lopatka se po masáži, baňkách a rehabilitaci pomalu zklidňuje, čehož je důkazem, že čtete tyto řádky. Ne že by vás bylo nějak moc, jen pár nejvěrnějších čtenářů a sem tam nějaký zbloudilý clickař po internetu, ale díky za vás. No a jídlo už taky dopravím vcelku bezpečně do dutiny ústní a nepřistává všude možně po mně i mimo mě.

...o peripetiích s novým vozíkem. Ale o těch se mi psát nechce, protože bych si jen připomínal, co všechno jsem musel vyřizovat s různými lidmi úřednického stavu, tak radši obraťme list. Snad bych jen mohl napsat, že ten nový vozík už mám, ale sedí se mi na něm tak blbě, že jsem se zase rychle vrátil na starý. No jo, no.

...o 20. výročí skoku do vody, který mi změnil život. Nijak veselé téma, ale tak když už bylo, tak bylo a aspoň trochu jsem ho zapil s několika přáteli na Půdě, což je docela pěkná hospoda v Praze - Malešicích, kam vždycky vyrazím na grilované koleno, když jsem na rehabilitaci v Centru Paraple s mým Klanem svištících obručí.

...o pobytu v Parapleti. No, měli jsme se tam moc pěkně, když jsme se zase po roce sešli - vlastně po dvou letech, protože loni se mi můj Klan svištících obručí jaksi rozprchl do jiných termínů. Co že je to ten Klan? Prostě Petra, Magda a Alča, holky, se kterýma je vždycky moc fajn. Jinak rehabilitace super: Centrovali jsme tu pochroumanou lopatku a k tomu ještě nějaké to jiné cvičení. Jo, podařilo se mi usnout v posilovně s rukama upoutanýma k nahoru zvedlým madlům posilovacího stroje. Propíchnout mi bok kopím, mohl jsem konkurovat nejslavnějšímu ukřižovanému.

...o tom, že mám sice rád teplo, ale čeho je moc, toho je příliš, takže jsem docela zdechal, a když jsem pak chtěl jet večer ven, abych se trochu zchladil, tak přišla bouřka, což mě teda fakt vytočilo do dvojté šroubovice a zdechal jsem dál doma pořádně nasranej.

...o tom, jak jsem se po dvou týdnech vrátil z Paraplete a zjistil jsem, že mi zkolaboval počítač, a to tak, že do mrtva. A co myslíte, měl jsem zazálohována důležitá data? No jasně že ne a teď trnu, jestli se je podaří zachránit. Snad ano, protože tam mám i novou knihu, kterou zase nebude chtít nikdo vydat, což ale nemění nic na tom, že bych o ni nerad přišel, když už jsem ji zplodil. Hlavně že jsem si už hodně dlouho říkal: Skipe, kup si ten externí disk, comp se posere a budeš v prdeli. A tak tam teda jsem. Počítač už mám nový, krásný, velký, výkonný a co víc, to je napsané v popisu, ale tomu já moc nerozumím - stačí, když mi moji volbu schválí někdo, kdo tomu rozumí, a to se stalo. Tak ještě co nejdřív koupit ten externí disk.

...o tom, jak jsem si dal ve Friday´s na Příkopech parádní steak z vysokého roštěnce. Ten byl fakt exkluzivní, i když jsem na některá sousta musel vyvinout poněkud větší tlak. Ale můj věk a stav chrupu mi to zatím dovoluje, tak proč si nežvejknout. Byla tam příjemná obsluha, bezbariérový vstup, dobré stoly, ale jestli je tam bezba WC, to nevím. Každopádně ten podnik doporučuju.

...o tom, jak u nás v ulici o pár baráků dál hořelo a já z toho nic neměl, protože se to stalo někdy kolem půl sedmé ráno a to jsem ještě ležel v posteli. Od té doby, co jsem jako malý kluk viděl maringotku v plamenech, jsem latentní pyroman, takž teď jsem po takových letech mohl konečně zase vidět požár, ale neviděl. Byl to starý barák, nikdo v něm nebyl a nikomu se nic nestalo. Ale plameny to prý byly parádní. Škoda.

...o tom, jak jsem byl na operaci močového kamene a málem bych tam byl pošel, protože tamější zdravotnický personál si s vozíčkářem mého typu nevěděl rady.

...o tom, jak jsem dostal růži, ale nebyla to ona krásná květina, nýbrž infekce v noze. Měl jsem ji již počtvrté, protože ta mrcha se ráda vrací. U mě každé tři roky a spravedlivě střídá nohy. Tentokrát to byla levá, takže v roce 2015 to s největší pravděpodobností bude pravá. Ach jo!

...o tom, co jsem všechno přečetl nebo co čtu. Tak to by byl asi dlouhý seznam. Především jsem se věnoval latinskoamerické literatuře, sem tam proloženo anglosaskou, ale zvládl jsem i Topolovu Sestru, které je zvláštní, jiná, originální, nebojím se říct. No a momentálně čtu knihu Synové, což je druhý díl trilogie o Josephu Flaviovi od Liona Feuchtwangera.

...o tom, jak mě někteří lidé štvou a jak zase některé lidi štvu já. Ale to mi přijde vcelku normální.

...o tom, jak jsem podělal něco krásného. Jenže to jsem podělal fakt strašně moc a bylo to tak moc krásné, že psát o tom by bylo jako šťourat se rozžhavenou jehlou v otevřené ráně.

...o tom a onom.

Jak vidím, ono by se toho našlo docela dost, o čem psát a snad i zajímavě, takže to bude spíš jakousi leností a výmluvy na mrchu Múzu, která je tak přelétavá, moc neobstojí. Nebudu si dávat předsevzetí, že budu víc psát, protože jakékoliv předsevzetí u mě vždycky selhalo. Ale mohl bych aspoň sám sobě slíbit, že budu psát častěji. Tak tedy slibuji a v duchu se modlím, abych své věrné čtenáře moc nenudil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 14. srpna 2012 v 13:24 | Reagovat

Tak ja bych rada napsala komentar o...
...o tom, jak me nadchl tvuj navrat na blog
...o tom, ze jsem z Malesic a u Pudu jsem cekavala na autobus, jen jsem tam teda uz dva roky nebyla, skoda.
...o tom, ze mi je lito, zes podelal neco krasneho
a nakonec o tom, ze doufam, ze sobe dany slib dodris!

2 Skip Skip | 14. srpna 2012 v 20:50 | Reagovat

Taky doufám, že se mi podaří sobě daný slib dodržet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama