Mladý mykolog

1. října 2012 v 12:29 |  Kolem dokola
Mnozí jste asi zaregistrovali, že právě v tento čas je letos celkem slušná úroda hub. A tak dnes napíšu o tom, jak jsem svého času pronikl do mykologie.


Kdysi jsem bydlel v Praze na Jižním městě a na chatu jsme jezdili do jižních Čech na Soukeník k Lužnici. Je to nedaleko Tábora. Hned za chatou byl les, takže jsme na houby chodili každé léto i podzim. Sbírali jsme klasiku - babky, modráky, hřiby, prostě to, co mělo dole trubky, jak se říká, a k tomu bedly a masáky (muchomůrka růžovka). Ostatní houby byly prašivky a nesbírali jsme je.

Docela mě to bavilo a jelikož tam, kde jsme na Jižním městě bydleli, je Milíčovský les, vyrazil jsem na houby. Což o to, hub tam bylo docela dost, ale všechno to byly ty druhy, kterým jsme říkali prašivky. Těch, které jsem znal, bylo pomálu. Všiml jsem si ale, že mnohé z těch prašivek ostatní houbaři sbírali a to ve mně poprvé probudilo zájem o houby.

Jakožto náruživý čtenář už od raného mládí jsem měl průkazku do knihovny, takže jsem tam vyrazil a půjčil si všechny knihy o houbách, které tam měli. A dal jsem se do pečlivého studia, školní předměty zanedbávaje.

Vyzbrojen načerpanými znalostmi jsem vyrazil do lesa a přinesl plný koš hub, se kterými jsem se doma pochlubil. Musím říct, že zrovna s velkým nadšením se můj úlovek nesetkal. Tehdy v koši převládaly čirůvky fialové. Máma je chtěla vyhodit s tím, že něco tak od pohledu jedovatého v žádném případě jíst nebude a ani nám to k jídlu nepřipraví. Přinesl jsem všechny knihy, ze kterých jsem načerpal znalosti, a dlouho ji přesvědčoval, až jsem ji nakonec ukecal. Snědli jsme je, pochutnali si a dnes už je zcela běžné, že je sbíráme, a jelikož má máma houby ráda, těší se na ně.

Ještě větší přesvědčovací bitvu jsem svedl se stročkem trubkovitým. Houba je to poněkud nevzhledná, ale vynikající zejména pod maso. Dalo mi to zabrat, ale nakonec jsem rodinu přesvědčil i ke konzumaci těchto hub.

Těch druhů, které byly dřív prašivky a najednou jsem je začal nosit s nadšením domů bylo opravdu hodně. Nakonec mi začali doma věřit a pochutnávali si na houbách, které nechávali dlouho bez povšimnutí.

Ačkoliv jsem houby vcelku znal, musím se přiznat, že jsem měl vždycky chaos v holubinkách. Ne a ne se je pořádně naučit. A tak jsem je sbíral spíš odhadem, než abych dokázal říct, jak se která přesně jmenuje. Hlavně že jsem znal ty, které mohou způsobit jisté gastrointestinální potíže (blití a sračku).

Tak jsem se tedy stal mladým mykologem a objevil jsem nádhernou druhovou a chuťovou rozmanitost u nás rostoucích hub. On třeba takový hřib je houba z estetického hlediska velmi krásná, ale chuťově poněkud mdlá. Třeba s takovou výše zmíněnou čirůvkou fialovou se nedá vůbec srovnat. Tu bych klidně nazval delikatesou. A takové řízky z pýchavek...kam se na ně hřiby hrabou.

Dnes už se na houby nedostanu a také se znalostmi to není tak slavné. Ale znám ty chuťově nejlepší a to mi k spokojenosti stačí, pokud je tedy někdo přinese.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 8. října 2012 v 21:34 | Reagovat

Tak dneska jsem poprve nasbirala ciruvku fialovou a fakt super! Zitra vyrazim znovu, tentokrat s atlasem, byla jich tam spousta! ;)

2 Skip Skip | 9. října 2012 v 12:57 | Reagovat

Tak to mě těší, že ti čirůvka chutnala.

3 manka manka | Web | 16. dubna 2013 v 22:23 | Reagovat

Velký obdiv mamince. Nepopírám, že čirůvka nebo stroček budou asi lahůdkou, ale já bych asi tak statečná nebyla. :-)

4 skip skip | 21. dubna 2013 v 20:51 | Reagovat

Není se čeho bát...zejména stročka si nemůžeš s ničím splést.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama