"Kurvy jsou fajn ženský,"...

24. března 2013 v 10:53 |  Kolem dokola

…řekl mi jeden kamarád a já neměl důvod s ním nesouhlasit.


O prostitutkách toho vím jen málo. Osobně jsem viděl jen dvě, a pokud jsem jich viděl víc, nepoznal jsem, co jsou zač. Jejich služeb jsem nikdy nevyužil, ať už někde na ulici, u silnice, v bordelu, nějakém privátu nebo coby escortu. Je mi jasné, že jsou mezi nimi fajn ženský, ale i úplně vypatlaný krávy, stejně jako všude jinde, v jakékoliv jiné profesi.

Příběh, který mi vyprávěl kamarád, jsem si dovolil upravit pouze po slohové stránce. Jinak je vše tak, jak jsem to vyslechl. Jelikož jsem použil ich-formu, vemte na vědomí, že příběh nevyprávím já, ale že jsem ho pouze zaznamenal.

***

Jak došlo k tomu, že jsem se jednoho prosincového rána probudil tam, kde jsem se probudil, to vám nepovím, protože na tu dobu mám totální okno. Ono mi to tedy bylo potom vysvětleno, jak jsem se tam dostal, takže vám mohu říct jen tolik, co jsem slyšel. Nestává se mi často, že bych měl po alkoholu okna, ale přeci jen se to občas stane a jsem z toho pak docela dost vykolejenej. Nevím, jestli je lepší nevědět, co jsem dělal, anebo to vědět. Přikláním se k první variantě, protože když se objevil někdo, kdo byl schopen říct mi, co se dělo poté, co jsem "ztratil" paměť, obyčejně mi z toho nebylo zrovna nejlépe. Ale na druhou stranu, když jsem nevěděl, co jsem dělal, trápily mě různé dohady a domněnky a to nemělo zrovna povzbuzující účinek na mou psychiku.

Jak už jsem ale řekl, nemívám okna moc často. Naštěstí. Ale když jsem se probudil uprostřed velkého letiště zamotaný do několika peřin, v ústech neskutečně sucho, tak sucho, že jsem mohl sotva polykat, když jsem tam v té docela prostorné místnosti pomalu otvíral zalepené oči a když jsem konečně začal rozeznávat jednotlivé kusy nábytku a také to, že venku padá sníh, nechápal jsem vůbec nic, měl jsem úplně prázdno v hlavě a moje zmatenost začínala hraničit s panikou.

Prudce jsem si sedl, což způsobilo bolest v hlavě, která byla téměř nesnesitelná. Nechápavě jsem se kolem sebe rozhlížel. Ta místnost vypadala docela luxusně a mně připadalo, že jsem v nějakém hotelu, což se nakonec také potvrdilo.

Vyhrabal jsem se z postele. Za dveřmi bylo slyšet nějaké hlasy. Opatrně jsem k nim došel a poslouchal. Byly to ženské hlasy. Nedokázal jsem odhadnout, kolik jich tam může být, protože mi v hlavě hučelo a ještě se se mnou pokoj tak podivně točil. V jednu chvíli se mi zvedl žaludek, ale dokázal jsem se ovládnout. Měl jsem hroznou žízeň. Nikde v pokoji nic k pití nebylo. Nezbývalo tedy, než vyjít ven.

Otevřel jsem dveře a tam, v pokoji o něco větším, než ten, ze kterého jsem vyšel, seděly na křeslech okolo nízkého stolku se skleněnou deskou tři ženy v županech. Jedna měla hlavu omotanou ručníkem, protože si před chvílí umyla vlasy a nyní si malovala řasy, druhá si lakovala nehty na nohou a třetí četla nebo si jen prohlížela nějaký časopis. Myslím, že všechny byly starší než já.

Jakmile jsem vstoupil, podívaly se na mě. Ta s časopisem se musela otočit, protože ke mně byla zády.

"Ahoj!" řekl jsem a pokusil jsem se o nenucený tón, což se mi ale moc nedařilo.

"No nazdar," řekla ta, co si lakovala nehty, a ostatní se jen usmívaly.

"Asi bych vás měl znát, ale jaksi ani nevím, kde jsem."

"Trochu víc jsi bumbal," řekla opět ta s lakem na nehty.

"Támhle je koupelna," ukázala štětečkem od řasenky na pootevřené dveře ta, co měla hlavu v ručníku.

"Díky."

V koupelně jsem pustil studenou vodu a hltal jsem ji přímo z kohoutku. Studená voda působila jako balzám. Byla to neskutečná úleva pro moje dehydratované tělo.

"Dáš si kafe?" ozvalo se z vedlejší místnosti.

"Jo. Díky."

Zubní kartáček jsem s sebou samozřejmě neměl, a tak jsem si vymáčkl do pusy dávku přímo z tuby. Nevím už, co to bylo za značku, ale příšerně pálila. Vehnala mi slzy do očí a já ji po malé chvilce musel vyplivnout, protože se to nedalo vydržet.

Sedl jsem si ke stolku na poslední volné křeslo. Přede mnou stál šálek kávy a nádherně voněl. Trochu jsem se napil, přičemž se mi podařilo spálit si jazyk a patro.

"No, tak tohle je dost trapná situace," řekl jsem.

"Ani ne. Byl jsi roztomilej," řekla ta, která si právě lakovala malíček na noze. Mezi prsty měla bílé tampony, což vypadalo poněkud směšně.

Ta s ručníkem na hlavě odešla do koupelny a za chvíli bylo slyšet zvuk fénu.

"Budu se muset oblíct a jít," řekla ta, která si ještě před chvílí prohlížela časopis, který teď ležel na stolku. Zvedla se a odešla vedle, do místnosti, kde jsem se celý zmatený probral.

Zůstal jsem sám s tou, která si lakovala nehty na nohou. Malíček levé nohy byl poslední a ona teď odložila lahvičku s lakem na stolek. Podívala se na mě a mile se usmála. Byla velmi hezká. Všechny byly hezké. Každá jinak, ale každopádně to byly kočky.

"Teda řeknu ti, umíš to pořádně roztočit."

"Jo, někdy se mi zadaří. Mám pořádný vokno. Co se vlastně dělo?"

"Pěkně ses zlískal v Kobře a my jsme tě našly na ulici, kde jsi seděl na nějaký bedně a něco jsi mumlal. Hotovej meditující mnich."

"A vzaly jste mě sem, jo?"

"Asi jo, když tu jsi."

Jo, to je jasné. Docela blbý otázky jsem měl. Ale v takové situaci jsem byl poprvé, takže jsem byl hodně mimo.

"Nechtěly jsme tě tam nechat zmrznout," řekla a nabídla mi sušenku.

"Ne, díky. To je od vás hezký. Já ani nevim, že jsem byl v Kobře. Ten bar se zrovna otvíral, ne?"

"Jo. Zašly jsme tam na chvilku asi v půl pátý a tys tam byl dost rozjetej. Řekla bych, žes tam nechal majlant. Nám jsi objednal vodky a předtím jsi asi objednával kde komu."

Podíval jsem se do peněženky. Byla tam kovová desetikoruna.

"No, nechal jsem tam toho fakt dost."

"Slavils něco?"

"Ne. Jen jsem asi chytil slinu," usmál jsem se.

"To byla drahá slina."

"Jo, to byla"

Pořádně jsem se napil kafe, které už nebylo tak horké. Nastala chvíle mlčení. Z koupelny se ozývaly všelijaké zvuky, které se mi ale nedařilo spojit s nějakou konkrétní činností. Ve vedlejší místnosti bylo ticho.

"A kdo vy jste?" zeptal jsem se.

"My plníme chlapům to, co nemají doma."

"Cože?" Mozek mi chvíli nebral, takže jsem hned nechápal. Pak mi to ale došlo. "Vy jste ku… Teda…mmm…jako prostitutky?

"Jo jo, padlý ženy, to jsme my," řekla a smála se mým rozpakům.

"A to…no…sakra…"

"Copak?"

"No…bylo…bylo něco? Myslím já a…"

"Holky, on se ptá, jestli prej něco bylo." Z koupelny i z vedlejší místnosti se ozval smích.

"Sotva jsme tě sem dovlekly. Nebyl bys schopnej absolutně ničeho."

"Aha," řekl jsem poněkud sklesle.

"Ale kdybys chtěl…"

"Ani ne," skočil jsem jí do řeči. "Už budu muset jít."

Dopil jsem zbytek kafe a zvedl jsem se, že půjdu. Ona si také stoupla - stála na patách kvůli čerstvě nalakovaným nehtům - a stiskla mi ruku. Z koupelny vyšla nádherná dlouhovlasá brunetka pouze v černých kalhotkách a mně se málem podlomila kolena.

"Ty už jdeš? Tak se měj." Chytla mě za ramena a lehce políbila na tvář, přičemž jsem na malý okamžik ucítil na hrudi její krásně tvarovaná ňadra. Dveře vedlejší místnosti se pootevřely a z nich mi na rozloučenou zamávala třetí z mých zachránkyň. "Tak pa. A kdyby se ti někdy něčeho nedostávalo, zajdi za náma."

"Jo. Díky, že jste mě tam nenechaly. Mějte se."

Ten hotel, ve kterém jsem se probral, byl dost drahý, jak jsem posléze zjistil. Ani nevím, jestli jsem tam to přespání platil já, nebo to bylo zcela v režii těch tří.

***

Vůbec nepochybuji o tom, že ženy, se kterými se setkal, byly fajn. Možná se ptáte, jestli to bylo naposled. Tak vězte, že ne, ale to už bylo za zcela jiných okolností.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KRISTEL KRISTEL | Web | 15. ledna 2016 v 17:49 | Reagovat

rychlá půjčka bez příjmů :D

2 zmrde zdechni s děvkama zmrde zdechni s děvkama | 6. března 2016 v 20:29 | Reagovat

zdechni zmrde i se všema děvkama světa!!!Vy pozemský šmejde,vy pozemský šmejdi jste byli vždycky a navždy budete pozemský bezcenný zkurvený šmejdi!!!

3 Zmrdi Zmrdi | 6. března 2016 v 20:42 | Reagovat

Bůzmrd neexistuje a vy zmrdi taky ne!!!Zmrdi ve vatikanu zdechnou zmrdi pederastři!!!Buzmrde zdechni tahni do piče s pozemskýma zmrdama!!!Jakej si zmrd s křižozmrdem taková satansko peďácká kurvárna!Zmrdi nicotní vrazi uchylové  zdechněte!!!

4 skip skip | 19. dubna 2016 v 12:50 | Reagovat

Možná si někdo řekne, proč ty komentáře nesmažu. To proto, že jsou tak ubohý, až mě pobavily a byla by škoda odstranit je.

5 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 22. června 2016 v 23:08 | Reagovat

[4]: Nebo pro případ výskytu přebytku víry v inteligenci průměrného uživatele internetu? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama