Problém s pohlednicí

16. března 2013 v 12:51 |  Kolem dokola
Vlastním takovou menší sbírku pohlednic. Nic velkého, ale dělá mi docela radost.


Možná by se dalo říct, že mi ty pohlednice tak trochu nahrazují cestování, ale to by mohlo vyznít docela blbě. Prostě mám pohlednice rád. V té mé sbírce se najdou pohlednice ze všech možných koutů ČR, ale i z celého světa. Poslali mi je přátelé a kamarádi, některé z nich znám osobně, jiné jen přes internet - to když jsem třeba před nějakými těmi lety sednul k ICQ a do vyhledávání jsem zadal přibližné údaje o nějakém člověku a pak zemi, ze které by měl být. Potom už jen stačilo z nabídky vybrat toho, kdo je ochoten komunikovat a někde mezi řečí se zmínit, jestli by mi neposlal pohlednici. Většinou mi byla přislíbena a také poslána. Byly to celkem fajn rozhovory. Rád vzpomínám na jednu Finku, která jezdila na kole za kamarádkou, když bylo -25 stupňů a pak říkala, že to asi přehnala, protože je trochu nastydlá, ale sauna to spraví. Když jsem se jedné Číňanky zeptal na Tibet, lidská práva a Dalajlámu, dozvěděl jsem se, že Tibet je moc krásná země, Tibeťané, že porušují lidská práva, když utlačují Číňany, kteří tam chtějí v poklidu pracovat, a Dalajláma že je zlý diktátor, který chce okupovat Čínu. Holt propaganda! Ale Českou republiku prý zná velmi dobře, protože viděla Krtečka. Zajímavé byly rozhovory s jedním Japoncem, milovníkem Smetany a Dvořáka. Ten mi řekl, že v České republice byl, a když jsem se zeptal, kde přesně byl, vyznělo to opravdu zajímavě: "Jel jsem tudy vlakem do Osvětimi." Prostě byl v Rakousku a udělal si poznávací výlet do Polska.

Jsem také zaregistrován na Postcrossingu, což je pro sběratele pohlednic zlatý důl. Tam se zaregistrujete a dostanete 5 náhodně vybraných adres + kód, např. CZ983656. Vezmete pohlednici, něco napíšete většinou v angličtině, pokud zrovna nevládnete jazykem země, kam pohlednici posíláte, a napíšete na ni ten kód. Příjemce zadá kód do systému a ten registruje, že jste aktivní, tudíž vaše adresa bude někomu zase náhodně vybrána a přijde vám pohlednice a vy zadáte do systému kód, který na ní bude. A už to jede. Čím víc pohlednic pošlete, tím víc adres budete dostávat a takhle můžete mít stovky a tisíce pohlednic od nejrůznějších lidí z celého světa. Je tu i možnost, že se domluvíte s jedním člověkem nebo kolika chcete lidmi a dopisujete si navzájem, což už je soukromá věc každého a systém to neregistruje. Momentálně jsem činnost pozastavil, protože mi nemá kdo psát pohlednice v angličtině. Ne že bych nezvládl angličtinu, ale napsat něco na pohlednici čitelně rukou, to je pro mě dost velký problém.

Ale abych se už dostal k tomu v názvu článku zmiňovanému problému. Ten nastane, když mi do ruky přijde panoramatická pohlednice. A může za to ta moje fantazie, která se někdy dokáže rozběhnout neskutečnou rychlostí a všemi možnými i nemožnými směry. Jako příklad vezmu třeba pohlednici z Barcelony, na níž je hlavním objektem Gaudího katedrála Sagrada Família vyfocená z ptačí perspektivy. Jelikož je dost vysoká, vešel se do záběru i velký kus města v jejím okolí. No a já nemůžu jen kouknout na katedrálu, zhodnotit celkový pohled a hotovo. Ne, to já na tu pohlednici koukám a fantazie mě začne přitahovat k těm domům okolo a říkám si, co se asi děje za těmi okny, v hlavě se mi rozvíjí velké množství všelijakých příběhů, co se tam mohou odehrávat. Vidím také auta na ulicích a chodce a říkám si, kam jedou nebo jdou, kolik z těch lidí ještě žije a jak žijí, co je to za lidi. Ten může být pořádný grázl, třeba vrah, co právě někoho zavraždil za některým tím oknem, a tamta může zase být fajn ženská, se kterou kdybych se setkal, mohl by být fajn pokec nebo i něco víc. Desítky a stovky příběhů najednou proudí v mé hlavě a nemohu od té pohlednice odtrhnout oči, a to nejen pár minut, ale opravdu hodně dlouho.

A to si vemte, že jsem jednou dostal opravdu velkou pohlednici (takovou tu dlouhou), na níž byl Boston. To byl už fakt velký problém.

Jsem už ale poučen, a pokud se na moji sbírku někdy dívám, tak na panoramatické pohlednice jen tak zběžně kouknu a rychle zase dál, abych nedal fantazii šanci rozletět se bůhví kam...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 manka manka | Web | 17. března 2013 v 21:57 | Reagovat

Krásně napsaný, Skipe... Od loňska mám pro tebe pohled a málem bych na něj zapomněla.

2 Monika Monika | E-mail | 12. června 2013 v 11:04 | Reagovat

Skvělý článek!
Já jsem taky propadla postcrossingu - pohlednice jsou úžasná věc! Dokonce mám pocit, že mě baví posílat pohlednice víc, jak je dostávat - asi jsem šílená!:D

A k tvé fantazii ti gratuluju, protože mít fantazii je v dnešním světě to nejcennější co může být!...Zkus napsat knihu o lidech z pohlednic - bude to bestseller;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama