Sedím a píšu 1

17. března 2013 v 14:53 |  Sedím a píšu
...autostop...


takže sedím a píšu, což není zrovna moc originální nadpis ani název pro rubriku, kterou jsem vytvořil, protože když člověk píše, tak u toho sedí…teda většinou…jasně, dá se psát třeba vleže na břiše nebo ve stoje u nějakého psacího pultu, ale sorry, to nezvládám…takže budu sedět…a jak tak píšu, zahlédnu periferním viděním, že mi po posteli přeběhl pavouk…na naše poměry docela kus…jenže problém je, že tam žádný pavouk není, tak nevím, co jsem to viděl…ne, nic jsem nepožil, nejsem zhulenej, nešňupnul jsem si lajnu, ani jsem si nevrazil buchnu do žíly…tak nechám pavouka, co tam nebyl, na pokoji, i když jsem ho viděl…ale to je jedno…říkám si, že bych sedl do auta a někam vyrazil…píšu: říkám si…mohl bych jet třeba do Znojma, i když se mi teda hned vybaví znojemská hovězí ve školní jídelně…takovej ten hnus s flaksou v hnědý omáčce a v tom kousky okurky…brrr…proč zrovna do Znojma?...protože jsem tam nikdy nebyl…stejně tak bych mohl jet třeba do Chebu nebo Ostravy, ze západu na východ…to je fuk, jen tak pro příklad…teď mě napadá, že když je pot na čtyři znoj, tak Znojmo je vlastně Potmo…taková blbost, no…nebo bych tam mohl vyrazit stopem…zrovna čtu knihu Big Sur od Jacka Kerouaca a ten projel stopem USA napříč a napsal o tom kultovní knihu Na cestě…už je mrtvý…ale ne kvůli stopování…a mrtvý je i Céline, Bukowski, Hemingway, Chandler…všechno skvělí chlapíci…teda já je osobně neznal, takže, abych byl přesnější, skvělí spisovatelé…ale to jsem odbočil….takže třeba stopem…hm…to člověk pozná zajímavé lidi…ale i divné, to je fakt…jako když jsem si jednou před lety stopnul chlápka, kterej byl fakt divnej už od pohledu, což mi pak i dokázal…vůbec nemluvil, a když promluvil, stálo to teda za to…řekl: vykouříš mi ho za litr?...jak mám většinou na všechno odpověď, tak tentokrát se mi nějak zadrhla mluvidla…neměl jsem z něj strach, měl jsem viditelnou fyzickou převahu…zastavil na nějakým odpočívadle a vrazil mi ten litr do kapsy…během chvíle ho měl venku…a já jednoduše vystoupil…jenže on mě čapnul za rukáv a křičel: tak moment, mladej, tohle jsme si nedomluvili…jasně že ne, nedomluvili jsme si vůbec nic…ani nevím, co mě víc naštvalo…jestli to, jak na mě křičel, nebo to, jak mě rval za ten rukáv zpátky do auta…každopádně jsem mu jí tam vyslal jednu pořádnou přímo na nos, což je sakra nepříjemné…skučel s hlavou v dlaních a já odcházel…pak jsem si vzpomněl na ten litr v kapse a chtěl jsem mu ho hodit zpátky, ale jak viděl, že se vracím, rychle zabouchl dveře a odjel…takže mu asi do dneška něco dlužím…ale výčitky teda fakt nemám…nebo když mi jednou zastavil jakýsi pár…řídila ona…pohodlně jsem si seděl vzadu ve stodvacítce a ti dva spolu vrkali jak hrdličky…v tom autě bylo tak přeslazeno, že jsem měl pocit, jako bych byl obalený pořádnou vrstvou cukrový vaty…a tak jsem po chvíli začal usínat…jenže najednou se všechno změnilo…nejdřív jsem se neprobral úplně, ale když jsem zjistil, že se mi to fakt nezdá, s úžasem jsem sledoval, co se to děje…ty dvě vrkající hrdličky, které si ještě před chvílí vyznávaly lásku, se změnily v rozzuřené saně…nevím, co se to mezi těmi dvěma stalo, fakt je, že si dost natvrdo nadávali a padaly všelijaké variace na pohlavní orgány…řev se stupňoval přímo úměrně množství a kvalitě nadávek…to by mi ani tak nevadilo, ale horší bylo, že dosud plynulá jízda začínala být jaksi divoká…čím víc byla ta žena v ráži, tím rychleji jela, neustále gestikulovala jednou rukou…a auto se začalo po silnici povážlivě vlnit…vše vyvrcholilo tím, že se muž předklonil, natočil se směrem k ženě a řval jak smyslů zbavený, což už nevydržela, protože jí došly buď síly nebo nadávky, a bleskově ho udeřila loktem do obličeje…ten strašně zaúpěl a zhroutil se do sedačky…v tu ránu pustila volant a křičela: miláčku, promiň, Ježiš, je ti něco?...než volant zase chytla, byli jsme v protisměru a řítili se proti menší dodávce…rychle to strhla, ale na druhé straně to už nevybrala a my jsme to drali škarpou, přičemž jsme pravým bokem trhali kůru z jabloní, které tam rostly…nakonec jsme zůstali stát, auto bylo nahnuté, ale stabilní…ona ho pořád utěšovala a on zase, že je to v pořádku, že je to jeho vina, jeden druhému se omlouvali a začínali už zase vrkat…zeptal jsem se, jestli jsou v pořádku, ale vůbec mi nevěnovali pozornost…rychle jsem se z toho vraku vyhrabal a zmizel…ale to jsou jen takové extrémy…jinak to bylo na stopu fajn…takže třeba někdy nějak dorazím do Znojma, Chebu, Ostravy…nebo kamkoliv jinam, kde jsem ještě nebyl…sám ani stopem už sice ne, ale třeba mě někdo sveze….sedím a dopsal jsem…hezký den…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MinaP MinaP | 6. června 2013 v 19:02 | Reagovat

:-)))) Zajímavé zážitky...Já zas vzpomínám, jak pro nás byl dobrodružný zážitek jen to, že jsme s holkama utekly z průvodu na 1. máje a stoply jsme si z Bechyně domů nějakého Itala ( dodnes přemýšlím, co tady v tehdy v 80. letech mohl dělat ). Hrozně se divil, že tady v socialistickém Československu máme nějaké demonstrace a my mu vysvětlovaly, že jsou to jen oslavy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama