Sedím a píšu 10

31. srpna 2013 v 13:38 |  Sedím a píšu

…letní večery…


takže sedím a píšu…no, představte si to…letošní léto nám nadělilo vskutku horké dny…přes den jsem se věnoval činnostem doma, ale večer jsem vždy vyrazil ven…a opravdu hodně jsem si to užíval…jezdil jsem tou naší ulicí, někdy jsem s někým pokecal, někdy ne…ale hlavně jsem se kochal…nádherné západy Slunce…to je někdy až neuvěřitelné, co takové zapadající Slunce dokáže spolu s mraky na té obloze vytvořit…těžko popisovat…to se musí vidět nebo osobně sdílet…když svítil Měsíc, byla to také nádhera…kdysi jsem vymyslel takové rčení: Když srdce milenců plesá, aktivita ryb klesá…jde o to, že když je jasná noc plná hvězd a ještě k tomu svítí Měsíc, tak z jakéhosi důvodu vůbec neberou ryby…ovšem k milostným radovánkám jsou takové kulisy přímo stvořené…jo, bylo hezké pozorovat různé páry, jak se procházejí a drží při tom za ruce…a nebyli to jen mladí lidé…často jsem takhle viděl i lidi staršího data vydání…to mi připadalo ještě hezčí, že ani po letech z nich nevyprchalo to, že se prostě na ulici vezmou za ruce a jdou večerní procházkou…zpívali ptáci, když Slunce zapadalo…zejména kosi to umí takhle večer pěkně rozjet…a když se setmělo, pustili se do toho s plnou parádou kobylky…říkám souhrnně kobylky, protože nevím, jak se všechny ty druhy tohoto hmyzu z řádu rovnokřídlí jmenují…jak jsem je tak poslouchal, říkal jsem si, že ta příroda je fakt fikaná…nevím, jakým způsobem je to zařízené, ale ten zvuk, který vydávají, je prostorový…slyšíte kobylku, myslíte si, že je určitě někde před vámi a ona přitom může být kdekoliv v rozsahu tři sta šedesáti stupňů kolem vás…matou tak ptáky a různé jiné hmyzožravé živočichy…přeci jen by jinak byly dost snadnou kořistí…když to na konci ulice otočím a profrčím zpět, dám se doleva a za chvilku jsem na mostě přes Kozský potok…nedaleko proti proudu je Kozí hrádek, proto ten název potoku…a jen kousek po proudu se vlévá do Lužnice, proto se to tu jmenuje Sezimovo Ústí…a ten Sezima, to byl chlápek z rodu Vítkovců, kterému to tu kdysi patřilo…původně se to tu ale jmenovalo jen Ústí…taková je první zmínka ve starých listinách psaných v němčině, tedy Auczt…jelikož mám hlavu přesně v úrovni zábradlí toho mostu, tak vždycky projedu a na obličej nachytám spoustu pavučin takových těch malých hajzlíků, co létají vzduchem z jedné strany na druhou…ale pavouci prý nosí štěstí, tudíž ho mám v lechtavé podobě spoustu…jednou jsem od potoka zaslechl nějaké čvachtání…zastavil jsem a koukal, jestli neuvidím vydru…jo jo, tyhle roztomilé potvůrky tady máme…na řece i na potoce…neviděl jsem ji…ale jak jsem tam tak seděl, najednou mě napadlo, jak dlouho tady vlastně ten potok teče…byl tady v době, kdy opodál kázal mistr Jan Hus na místě, kde má hrobku prezident Edvard Beneš s manželkou Hanou…to je nějakých šest století zpět…a to těch šest století je úplné nic…byl tady v době, kdy v Egyptě začali shánět "dobrovolníky" ke stavbě prvních pyramid…a ještě mnohem, mnohem déle…co je to jeden jediný lidský život oproti tomu, jak dlouho si tady plyne…a kolik vody proteklo…a bude téct dál a dál…vzpomněl jsem si také, jak mi dlouho přišlo divné pořekadlo: Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky…když vlezu do Lužnice, tak třeba za hodinu přeci zase vlezu do Lužnice…a víte, kdy jsem to pochopil?...až v roce 1995, tudíž v jednadvaceti letech…to jsem byl v kině na animovaném filmu Pocahontas…jen já a plný sál dětí…a Pocahontas, mimochodem moc krásná, i když kreslená, tam zpívala písničku, ze které jsem teprve pochopil, jak je to myšleno…člověk se učí v každém věku…tuhle jsem si tak řekl, že bych to místo doleva vzal doprava k jednomu baru…bylo to dost do kopce, ale nějak jsem se tam dokodrcal…seděl jsem na baru…tedy spíš pod barem…a objednal jsem si dvojitého Johnnieho Walkera bez ledu…barman mi ho obratem přinesl…a měl jsem problém…na bar jsem sice dosáhl, ale vzít sklenici těma mýma rukama, to bylo nemožné…leda tak tu whisky vylít a pak chytat přímo do pusy, co z baru steče…ale to jsem zavrhl…tak jsem tam seděl a říkal jsem si, co mě to zase napadlo za hovadinu jít takhle sám do baru…a vtom přišla jakási slečna a sedla si vedle mě…pěkná byla, to teda jo…vlasy ani dlouhé, ani krátké, nějaký takový odstín jak tmavý med…zelené oči…postava tak akorát…těžko popsat, co měla na sobě…to mi dělá největší problémy při mé literární tvorbě…vždycky se mi píše vcelku lehce, ale když mám napsat, jak byl kdo oblečený, protože tomu se nedá vyhnout, zaseknu se a hodně s tím bojuju…no, měla prostě takové letní šaty jenom na ramínka, délka do půli stehen…barva bílá, ale ne úplně…na barvy jsem také trotl, měl jsem v dětství jen pastelky s jednou řadou…a na té základové ne úplně bílé nějaký pestrý potisk…zkrátka pěkné letní šaty, které jí moc slušely…jak jsem řekl, sedla si vedle mě, ale hlavu měla tak o metr a půl nade mnou…a byl tu další problém…ona totiž, jak si sedla, tak hodila nohu přes nohu a ty šaty se povytáhly o kus výš…což o to, vypadalo to pěkně, o tom žádná, jenže já měl ty nohy přesně v úrovni mé hlavy a ještě k tomu jsem byl i nasměrován k ní, takže jsem vlastně byl nucen zírat na krásné nohy…neříkám, že se nikdy nekouknu po ženský…i na tuhle bych kouknul…ale udělal bych to nenápadně…tady jsem byl jaksi v pasti…bylo mi docela trapně, ale zároveň se mi nechtělo jen tak opustit dvojitého Johnnieho…a tak jsem ji poprosil, jestli by mi ho nepodala…krásně se usmála a ochotně mi ho podala…na chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že ho tam hodím na ex a vypadnu, ale ona vzala svůj vinný střik a ťukla si se mnou…toho jsem využil, abych se představil…udělala totéž…Míša…19. října, proletělo mi hlavou datum jejího svátku…chvíli jsme si povídali, což bylo docela náročné, když jsem musel pořád zvedat hlavu, ale pochopila to a došla si pro židli, takže jsme najednou seděli pod barem oba…byl s ní dobrý pokec o všem možném…za necelé dvě hodiny jsme vyšli ven a ona že by se docela prošla…proč ne?...tak jsme jen tak procházeli ulicemi, až jsme byli u řeky a pořád bylo o čem povídat, žádná křeč…stáli jsme tam blízko jezu, nebe plné hvězd…přiznávám, že se ve hvězdách vůbec nevyznám…na první pohled poznám pouze Velký vůz a vím, že je součástí Velké medvědice, ale kde je té medvědice zbytek, to nevím…když hodně dlouho pátrám, tak se mi někdy podaří najít Kasiopeu…párkrát jsem se pokoušel do těch souhvězdí proniknout…když koukám na hvězdné mapy, kde jsou ty hvězdy spojené čárami, vypadá to tak jednoduše…už jsem si několikrát ta souhvězdí nakoukal, ale jakmile jsem vyšel ven a kouknul nahoru, byl jsem ztracený…nicméně doba jde kupředu, a tak jsem tam u řeky vytasil tablet s Androidem a nainstalovanou aplikací Google Sky Map…vzala si tablet, namířila nahoru a to se hned všechno hledalo jednodušeji…zeptala se: můžu?...řekl jsem: jasně…posadila se mi na klín a zkoumali jsme hvězdné nebe nad námi…čas utíkal docela rychle…nakonec jsem ji doprovodil na náměstí, kde je autobusová zastávka…z náměstí už to mám domů jen kousek…byl to docela vydařený večer, i když to tak zpočátku nevypadalo…takže si to představte…tedy pokud chcete…sedím a dopsal jsem…hezký den…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vk vk | 2. září 2013 v 22:23 | Reagovat

Tak to věřím, že se ti líbilo;-)Třeba ta holka na tebe v tom baru každý den čeká, co ty víš....tak zkus vstoupit podruhé do stejné...ho baru

2 skip skip | 16. září 2013 v 13:07 | Reagovat

Bylo to tam, co jsme tenkrát byli s holkama na diskotéce:-) Nemyslím si, že by na mě čekala v baru...kdyby mělo být něco víc, mohli jsme si na sebe vzít třeba telefonní čísla. Ale nechali jsme to být...večer odplynul a tím to skončilo.

3 vk vk | 4. října 2013 v 17:43 | Reagovat

...kdyby mělo být něco víc, mohli jsme se my dva vzít, ale nechali jsme to být....deset měsíců odplynulo a tím to skončilo......(?)taky to tak lze brát, ne?;-)

4 skip skip | 16. října 2013 v 11:32 | Reagovat

...jo, i tak to lze brát...a možná bychom už byli rozvedení a nebyl by mezi námi vztah jako dnes...možností je nepočítaně;-)

5 vk vk | 18. října 2013 v 12:44 | Reagovat

:-)to je taky možná varianta:-)a u nás hodně pravděpodobná;-)tak je dobře, že jsme to nechali být;-)ale je tu i jiná možnost.....můžeme se zamyslet....a příběh je tu;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama