Sedím a píšu 9

9. srpna 2013 v 10:56 |  Sedím a píšu
...alergie...


takže sedím a píšu…občas jsem dotázán - ústně nebo v nějakém dotazníku - jestli mám nějaké alergie…Acylpirin, Cotrymoxazol, Biseptol a léky na bázi Biseptolu, pyl trav a některých květin, žihadlo, slupky lískových oříšků a mandlí…velmi zjednodušeně řečeno je alergie reakce na opakované vniknutí cizorodé bílkoviny do organismu…žádnou z těch alergií nemám od narození…jednoho dne se prostě objevily…Acylpirin i Biseptol jsem v případě potřeby užíval běžně…pak jsem jednoho dne někdy v deseti letech zrudnul, svědilo mě celé tělo a byl jsem poslán do nemocnice se spálou…tam na mě doktorka koukla a řekla, že to spála není…nějakými testy zjistila, že je to alergická reakce na Acylpirin…Biseptol se projevil až v dospělosti…ten mi způsobuje boláky v ústech…a Cotrymoxazol zase boláky kolem úst a obrovské puchýře na prstech a dlaních…slupky lískových oříšků a mandlí mi udělají v ústech něco, co by se dalo přirovnat k tomu, když si neopatrně loknete něčeho hodně horkého…pyl mi způsobí kýchání, teče mi z nosu a z očí, ale to bych se musel vyloženě projít po nějaké takové rozkvetlé louce, jinak je to v pohodě…avšak dalo se toho docela dobře využít…nechodil jsem za školu moc často, ale sem tam jsem to na střední udělal…ovšem vždycky jsem to měl zajištěné, abych neměl neomluvené hodiny…stačilo si šňupnout něčeho kvetoucího a hned vyrazit ke školní lékařce…jakmile mě viděla, prohlásila, že já teda určitě nesimuluju…a bylo to…žádná z dosud popsaných alergií není nijak vážná…se žihadlem je to problematičtější…dlouho mi nevadilo…dostal jsem spoustu žihadel a nic, ani jsem moc neotékal…dokonce jsem se u souseda na chatě učil včelařství…bylo to zajímavé a hrozně mě to bavilo…jednou jsme něco dělali u úlů na jeho zahradě a on mě pro cosi poslal do včelína, který byl nedaleko v lese…a tam jsem dostal žihadlo do hlavy…nevěnoval jsem tomu pozornost, protože takových už bylo…vrátil jsem se na zahradu a po chvíli se mi udělalo hrozně blbě…zrudnul jsem, bušilo mi srdce, přestával jsem vidět…a tak jsem šel do naší chaty, vzal si Dithiaden a lehnul si…asi tak za dvě hodiny jsem byl ready...takže taky nijak extrémně vážné to nebylo…sem tam jsem dostal žihadlo do ruky nebo nohy a nic se nedělo…ono už to tak bývá, že když se člověku čas od času něco nepřipomene, tak na to zapomene, takže jsem i já zapomněl na onu alergickou reakci…a tak šel čas, byl jsem již bujný teenager a někde jsem si přečetl, že včelí žihadlo je zdravé…pojal jsem tedy plán trochu si posílit imunitu…chytit včelu tak, aby hned nebodla, není nijak složité…chce to jen trochu cviku…musíte ji rychlým hmatem chytit mezi palec a ukazováček za křídla…takto je fixovaná, protože dokáže zadeček ohnout jen dolů, aby bodla, ale nahoru k prstům to nedokáže…nejlepší moment je, když přistane třeba na nějakém hlubším květu, jako je např. hluchavka…ono je to v podstatě jedno, ale hlavní je, aby usedla a složila křídla…v ten moment chňap a máte ji…a tak jsem si nechal vbodnout několik žihadel do předloktí…nebudu polemizovat, jestli je nebo není včelí bodnutí zdravé, jisté je, že jsem jaksi přehnal dávkování a velmi brzy jsem si vzpomněl na onu prvotní příhodu, když se dostavily již popsané příznaky, tentokrát však mnohem silnější…jakmile jsem si uvědomil, jakou kolosální hovadinu jsem udělal, bušilo mi už srdce na plné obrátky, hlava mi praskala ve švech a skoro jsem neviděl…naštěstí jsem se k této "imunizaci" rozhodl u hřiště, které bylo v areálu školy, takže jsem se nějak dobelhal do budovy a tam už mi někdo zavolal rychlou…dostal jsem hned kalciovku, což je docela nepříjemná záležitost, v nemocnici mi dali injekci Dithiadenu do zadku, vyfasoval jsem anděla, lehnul na postel a v tu ránu spal jak dudek…ani nevím, jak dlouho, ale probudil mě dětský hlas: strejdo, viděls Orcu zabijáka?...nevím proč, ale dali mě na dětské oddělení, kde jsem působil poněkud exoticky…chtělo se mi ještě spát, ale prcek nedal jinak, než že mi bude ten film o zabijácké kosatce vyprávět, a tak jsem poslouchal, až jsem se probral…po nějaké době přišla sestra a poprosila mě, jestli bych jí na chvíli nepohlídal děti…jasně, žádný problém…hodil jsem na sebe kalhoty, abych tam nepobíhal jen v andělu a šel jsem do jakési místnosti plné drobotiny, kde byla spousta hraček a v televizi šel nějaký pořad pro děti, který všichni sledovali…jen jsem vstoupil a posadil se na válendu v rohu, přestal je ten pořad zajímat a všichni se otočili na mě a koukali, přičemž já koukal na ně…můj pokus o úsměv a jakási vtipná hláška se minuly účinkem…pak ke mně přišla po čtyřech nějaká malá holčina, opřela se mi o kolena a koukala na mě tak krásnýma modrýma očima, že se ve mně asi poprvé v životě ozvalo cosi jako otcovský pud…pohladil jsem ji po dlouhých tmavých vlasech a ona se usmála takovým tím srandovním dětským úsměvem, v němž sem tam chybí nějaký ten zub…zeptala se mě, jestli bych jim nepostavil něco z Lega…chvíle napětí, ale odolejte něčemu tak roztomilému…když jsem dal souhlas, vrhli se všichni, včetně té "mojí" modrooké ke skříňkám, vytáhli krabice se stavebnicí a vmžiku už se místností rozléhal rachot vysypávaných kostek…následovala hádka, co se bude stavět, a docela gradovala…velitelsky jsem tedy rozhodl, že stavět se bude hrad tady pro pana krále (vzal jsem plyšového lva) a paní královnu (za tu mi posloužila plyšová ovečka)…poněkud nesourodý pár, ale účinkovalo to…a tady slon bude vrchní architekt…na otázku, co je to architekt, jsem odpověděl, že musí dohlížet na stavbu, a pokud nebude taková, jak král s královnou chtějí, půjde nadosmrti do hladomorny…a tak jsem různě měnil hlasy podle toho, kdo zrovna mluvil…král byl trochu bručoun, královna byla milá a vrchní architekt vydával rázné rozkazy podle přání jejich veličenstev…a prckové stavěli jak diví…trochu mi to narušoval ten, co mě předtím vzbudil…sedl si vedle mě a Lego je prý pro malé děti…ale viděl jsi Predátora? zeptal se…nechtěl jsem ho znovu zklamat, a tak jsem řekl, že jo, a on se rozplýval, jak tohle a tamto bylo v tom filmu fakt dobrý a já přizvukoval, že to teda fakt jo a neměl jsem ani ponětí, o čem to mluví…holt tenkrát ještě neměl video každý…parádní hrad byl postaven, a když pak přišla sestra, tak spráskla ruce a řekla: to jsem zvědavá, kdo bude ty kostky třídit zpátky do krabic…a prckové dělali, jako by nic, jako by to vůbec nebyli oni, kdo ten hrad postavil…chtělo se mi na malou, a když jsem viděl ty miniaturní mísy, usoudil jsem, že bezpečnější bude opatrně se posadit, protože z mé výšky tam zaměřit a udržet směr po celou dobu, to by byl docela výkon…tak jsem tam teda seděl a najednou přišly dvě sestry…hodil jsem nohy nahoru a vyslechl jsem něco drbů z oddělení, přičemž jsem se dozvěděl i něco o sobě, kromě jiného to, že mě Krista na noční určitě dostane, což znělo docela zajímavě…přišla tam za mnou po večeři moje holka a doktor usoudil, že jsem natolik v pořádku, že tam přes noc nemusím zůstávat…takže vůbec nevím, jak ta Krista vlastně vypadala…když jsem odcházel, doporučil mi filmový znalec jakýsi horor…zamával jsem do pokojů dětem a sestrám jsem se omluvil za ty kostky…měl jsem pocit, že mi chce jedna ještě něco říct, ale neřekla a třeba to byl fakt jen pocit…možná kdyby byla na sesterně sama, ale to je jen kdyby…od té doby jsem žihadlo nedostal…to je tedy už přes jednadvacet let…počítá se mi to dobře, protože tak dlouho jsem na vozíku…za celou tu dobu jsem neměl ani klíště, což není až tak zajímavé, když se místy jejich výskytu nepohybuji…zajímavé ale je, že jsem po úrazu úplně přestal chutnat komárům a jinému hmyzu s bodavě sacím ústním ústrojím…kde kdo je kolem mě poštípaný, ohání se a plácá do sebe a na mě komár přiletí, chvíli sonduje sosákem a pak bez doplnění paliva zase odletí…nevím, čím to je…sedím a dopsal jsem…hezký den…



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama