Jak mi heavy metal zachránil život

21. prosince 2013 v 22:38 |  Kolem dokola
To bylo tak…


…když jsem přišel na střední školu, neměl jsem moc jasno ohledně hudby. Měl jsem sice nějaké to ponětí o tom, co se kolem mě line z éteru, ale že bych něčemu tak jakoby propadl, to ne. Docela se mi líbili Depeche Mode, ale nikdy jsem se nestal pravověrným depešákem, chodícím v černém. Ostatně znal jsem pořádně jen pár písniček. Když zavzpomínám, co jsem to tenkrát slýchal, tak kromě zmíněných Depeche Mode, jejichž kvalita je nezpochybnitelná a časem již dávno prověřená, to byli Michael Jackson, Pet Shop Boys, Madonna, A-HA, Duran Duran… Tohle jsou někteří z těch kvalitnějších zástupců populární hudby, kteří dokážou oslovit dodnes, a pokud někdo není ortodoxní vyznavač jen jednoho žánru, musí uznat i kvality jiných žánrů. Samozřejmě, někomu to nejde, zvlášť když je hodně mladý, ale časem třeba dospěje a dokáže uznat, že i v jiných žánrech, než v tom, který preferuje, se najdou kvalitní věci. No a pak se také vyskytovaly vyložené sračky jako Milli Vanilli, Bros, Sabrina, New Kids On The Block a třeba Samanta Fox, která byla hodně populární svým poprsím, jež odhalila na mnoha fotografiích. Po těchto interpretech nezbylo vůbec nic, co by stálo za pozornost.

Na základce jsme měli velmi dobrou učitelku hudební výchovy, která dokázala v oblasti tzv. vážné hudby vybrat takové "kusy" jako ukázky k tomu, co nás učila, že jsme se při poslechu nenudili, ale naopak nás to dokázalo zaujmout. Tím alespoň ve mně vybudovala vcelku vřelý vztah k tomuto druhu hudby a čas od času si rád něco poslechnu. Avšak když jsem tenkrát na intru řekl, že se mi líbí Plácido Domingo, kterého jsem viděl v televizi jako dona Josého v opeře Carmen, stal jsem se terčem posměchu, ale bral jsem to sportovně, nijak jsem se z toho nehroutil.

Tenkrát na počátku 90. let existovalo jakési rozdělení mezi mladými lidmi. Na jedné straně byli metaláci, metloši nebo sabati a na straně druhé tzv. veksláci. Byli tu i jiné skupiny jako třeba pankáči a také spousta těch, co se nikam neřadili. Co poslouchali metaláci, je jasné. Veksláci jeli na mainstreamovém popu. Depešáci v černém si jeli to své a blíž měli k vekslákům než metalákům, což bylo logické. Jedna skupina si o té druhé nemyslela nic dobrého, ale veškerá averze se odehrávala jen v rámci posměšků, přičemž nebylo žádnou výjimkou, že metalák byl dobrý kamarád s vekslákem nebo depešákem, jen v té muzice si nijak nerozuměli. K nějakým fyzickým střetům občas docházelo, ale to byly jen malé a výjimečné excesy.

V naší třídě byli čtyři metaláci: Milan Pucholt alias Pucho, Jan Vyoral alias Hans alias Vyo alias Gígo, Martin Houska alias Houstič a Tomáš Smolka alias Smolda alias Rypák. Pak jsem se přidal já, Martin Žáček alias Křoví a Martin Růžička alias Růža alias Kunďár - už nevím, v jakém pořadí, ale to je jedno. Později se, myslím, vyprofiloval také Josef Mašek alias José alias Pípa. Jak už jsem řekl, neměl jsem zpočátku ohledně hudby moc jasno. Jednoho dne ale Pucho poslouchal cosi na walkmanu. Řekl jsem mu, jestli by mi to půjčil. Měl tam něco od Iron Maiden, nevím už co, ale docela se mi to líbilo, i když jsem to nedoposlouchal celé, protože vzhledem k mému chronickému zánětu zvukovodu nesnesu k poslechu hudby sluchátka. O něco později mi pustil písničku I Wanna Be Somebody od skupiny W.A.S.P. z alba W.A.S.P. (1980) a ta mě teda chytla. Pořád jsem si zpíval refrén, ale nepřejte si vědět, jaká slova jsem si tam z odposlechu dosadil. Já na tom totiž tehdy byl s angličtinou hrozně bídně a nijak se to nezlepšilo ani během studií na té škole, protože učit se, to nebyla zrovna má oblíbená činnost v těch letech.

Následovala skupina Helloween s alby Walls of Jericho (1985) a Keeper of the Seven Keys - Part I (1987). To pro mě byla zásadní alba, protože po jejich poslechu jsem metalu propadl a zařadil se mezi metaláky. Poslouchali jsme všechno možné: Iron Maiden, W.A.S.P., Ozzyho, Gamma Ray, Stormwitch, Slayer…a spoustu dalších. Půjčovali jsme si kazety, nahrávali je, kecali jsme o muzice, věděli jsme jaká písnička na kterém albu je, po revoluci jsme kupovali kazety u pouličních prodejců a naivně si mysleli, že kupujeme originálky. Když jsem zmínil Helloween jako pro mě zásadní, tak nemohu nevzpomenout další dvě alba, která na mě měla velký vliv. Tím prvním bylo album skupiny Metallica Metallica (1991) a druhým Painkiller (1990) od Judas Priest. Metallica pro mě byla doposud něco nového, něco, co mě nechytlo hned, ale musel jsem tomu přijít na chuť a ono mi to pak chutnalo opravdu hodně. Dost mě také bavilo jakoby odfiltrovat ostatní zvuky a soustředit se jen na bubny Larse Ulricha. Skladba One z alba …And Justice for All (1988) je pro tohle ideální. Judas Priest mě chytli okamžitě. Vokální projev Roba Halforda je jedinečný a za ním nabušená parta chlápků, kteří "týrali" své nástroje s neskutečnou energií.

Já a Pucho jsme měli takovou mánii, že jsme pořád něco kreslili na školní lavici, všelijaké metalové nápisy a kresby. Pucho v tom byl aspoň o deset tříd lepší než já. Vždycky jsem mu záviděl, s jakou lehkostí kreslí to, co já s vypětím všech sil, přičemž výsledek mé snahy byl dosti pochybný. Naše činnost nemohla ujít učitelům, takže jsme byli vyzváni, abychom ta díla odstranili. To se lehko řekne, ale jak odstranit něco, co bylo do dřeva hrotem propisky vyryto? Jedině celou tu vrchní část desky vzít bruskou. Vyřešili jsme to tak, že jsme desku jednoduše otočili. Jelikož nebyla zespodu nalakovaná, vypadala, jako že jsme ji opravdu obrousili. Jenže za nějaký čas jsme opět neodolali a deska se začala pokrývat dalšími kresbami a nápisy.

Jak mi tedy heavy metal zachránil život? Když jsem začal poslouchat metal, musel jsem tomu přizpůsobit i svůj image, takže jsem přestal chodit k holiči a to, co bylo dřív po stranách a vzadu do ztracena, začalo pomalu zarůstat, až mi narostlo docela dlouhý háro, se kterým se dalo celkem slušně pařit. Mockrát jsem slyšel od starších rodinných příslušníků, že je to hrozný a měl bych se ostříhat, ale já odolával, protože co bych to byl za metaláka bez dlouhých vlasů? To dá přeci rozum, ne? No a jak jsem skočil do vody a vmžiku zcela ochrnul, bezmocně jsem se vznášel unášen proudem. V poslední chvíli, kdy už jsem byl u konce s dechem, mě vytáhl bratranec. Později mi řekl, že viděl jen moje vlasy na hladině. Takže kdyby mě tenkrát Pucho nepřivedl k metalu, je dost pravděpodobné, že bych se utopil a nedopisoval právě teď další z mých nesmrtelných článků, při jehož psaní tu poslouchám Helloween, album The Dark Ride (2000).

A víte, co teď čtu? Životopis Wolfganga Amadea Mozarta. To byl ve své době velký hitmaker. Docela by mě zajímalo, co by tvořil v dnešní době. Jeho Turecký pochod zpracovala skupina Stormwitch na albu Eye of the Storm (1989) po svém.

Měl-li bych říct, jaký jsem dnes posluchač, tak bych musel přiznat, že dost vlažný. Mám spoustu muziky v PC, ale jen občas si něco pustím. Ovšem nedávno jsme měli třídní sraz po dvaceti letech. Pucho tam sice nemohl přijet, ale dostal jsem na něj kontakt a jak jsme si tak psali, padla řeč na heavy metal, který ho prý pořád drží dost fest a zavzpomínal na moje "úžasné" pěvecké výkony, když jsem napodoboval Roba Halforda z Judas Priest. Tomu jsem se musel fakt smát, když jsem si to připomněl. Tak vám mě nějak navnadil, že jsem začal sjíždět ta metalová alba, která tu mám. A je to fajn. Ten metalák ve mně pořád je, i když s kritičtějším, možná vyspělejším pohledem, přičemž si rád odskočím třeba k U2, Manic Street Preachers, Red Hot Chili Peppers, INXS, občas blues nebo jazz, kterému nějak ne a ne porozumět, o vážné hudbě jsem se už zmiňoval a moc rád si poslechnu také Jaromíra Nohavicu. Jestli ale existuje něco, co můžu kdykoliv a v jakémkoliv množství, tak je to skupina Queen. Momentálně mi tu ale hřmí heavy metal a dělá mi to moc dobře.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 11. března 2014 v 14:33 | Reagovat

Hm. při čtení prvního odstavce jsem se zasmál... tak nějak vyjadřuje to, jak to cítím. 95% hudby, kterou jsme poslouchali na základce zmizela v propadlišti dějin. Odešla tak rychle jako přišla. Ano, taky jsem si tehdy vytvořil kvalitnější "zázemí" v Pet Shop Boys, Duran Duran apod. spíš než na metal jsem pozdějc přišel na ty Depešáky (poprvně mě nazaujali, musel jsem je trochu naposlouchat) a u nich víceméně zůstal ;) Ikdyž mám nakonec rád také mnoho zástupců rozmanitých žánrů... Iron Maiden, Ozzy, Metallica.. jasně. Poslouchám téměř výhradně rádio Beat, aniž bych mu chtěl dělat reklamu. Také po té třicítce víc poslouchám vážnou hudbu jejíž kvality jsem dřív nedokázal tak ocenit.

Ale spíš mi příjde na zamyšlení dnešní doba a co z ní za deset, patnáct let zůstane. Pro mě už všechno bylo "vynalezeno" v nějakém tom 90tém +- pár let a rok co rok si to stále potvrzuju. Tehdy i přes ten příval sračk.vých kapel na počátku devadesátých let, mnoho těch "klasických" zažívalo vrchol. Včetně DM. Hrálo se "srdcem" a to je poznat dodnes. To se týká i české scény.. např takový Oceán, dnes nemá žádný ekvivalent, apod. Pravda, část starších dobrých interpretů se už trochu "přehrálo" a v nové tvorbě se spíš opakují. Ikdyž díkybohu i za to. Co se týče těch "mladých" zrodivších se často v soutěžích typu SuperStar apod., tak to už nemluvím vůbec. Je to styl hudby "jeden za všechny, všichni za jednoho" - jeden nerozlišitelný typ melodie, podobné hlasy, stejný styl poněkud bezduchých a jednoduchých textů často na podobné téma. Žádné charisma. Člověk to komplet zapomene minutu po tom, co to slyší - asi bych měl dodat "naštěstí". Nejen, že bych si nekoupil jejich CD, ale můžou být v klidu, nestojí to ani za nelegální stažení :)

2 skip skip | 12. března 2014 v 12:35 | Reagovat

Díky za pěkný komentář. Máš pravdu, že dnes je to docela síla, co se tvoří, ale ono to tak bylo ve všech dobách. Někdo holt jel ty mainstreamové šílenosti a někdo přišel s něčím kvalitním. Těch druhých bylo vždycky méně, ale díky za ně.

A rádiu Beat klidně reklamu dělej:-) Taky ho poslouchám + někdy přidám Vltavu kvůli rozhlasovým hrám a vážné hudbě.

3 Grantmeelt Grantmeelt | E-mail | 29. srpna 2017 v 8:13 | Reagovat

Providing immediate satisfaction, man made curly hair wigs <a href=http://wigsforblackdwomen.com/>Wigs For Women</a>
arrive ready to use. Previously coloured and styled, manufactured curly hair has precisely what specialists' refer to as 'memory', this means the actual hairpiece holds its shape soon after getting <a href=http://wigsforwomencheap.com/>Wigs</a>
cleaned and for that reason <a href=http://wigsfor-blackwomen.net/>Wigs</a>
simply no styling should be used. Even so, probably this particular benefit will come on the cost of adaptability; artificial hair can not be helped by heated up styling irons and it has to get carefully <a href=http://wigsforblackowomen.com/>Wigs For Women</a>
protected against warmth within daily scenarios. Even the heat coming from starting a cooker might cause harm to your hair nutritional fibre; consequently synthetic wigs typically need replacing much quicker as compared to their own human hair equivalents. Yet this will likely not necessarily present <a href=http://wigsfor-blackwomen.net/>Wigs</a>
a challenge to a individual that looks forward to the freedom of putting on many different different styled hair pieces for unusual <a href=http://wigsforwomenbuy.com/>Wigs</a>
times.

4 ClementWiz ClementWiz | E-mail | 3. září 2017 v 22:28 | Reagovat

Upon having all of your materials, you are prepared to make your personal <a href=http://wigshforwomen.com/>Wigs For Women</a>
your hair. You will need to wash and condition your own hair before installing the lace wig. To help keep your locks healthier and scalp from  <a href=http://wigsfor-women.com/>Wigs</a>
itchiness, an effective rinse and strong conditioner are advised. Ensure the your hair is utterly dry and moisturized. If you have damaged hair or split ends, a trim is also encouraged. One of the primary good reasons to <a href=http://wigswomenfor.com/>Wigs</a>
put on a lace wig is advertise healthy hair whilst getting versatility.

After cleaning the hair and performing the recommended your hair treatments, you possess 2 alternatives. Some girls decide to use a pores and skin <a href=http://wigsforwomen.org/>Wigs For Women</a>
toned wig cover within the lace wig for added protection while others simply brush their your hair back and then apply. If you want to wear the wig cap ensure that it fits the skin color. You may braid the hair under the limit or maybe place it.

A great idea to make a more realistic searching head is to apply Ace bandage. Ace bandage is certainly a <a href=http://www.dresslilywigs.net/>Wigs</a>
economical sporting bandage for muscle mass traumas which can be obtained at the local drugstore. It clings to alone so no fasten or adhesive tape is used to the head of hair or scalp. The feel of the bandage offers a bumpy physical appearance which copies the scalp visual appeal underneath the lace front wig. It merely <a href=http://africanamericanwigssale.com/>Wigs For Women</a>
must be packaged throughout the head sometimes on top of a normal wig limit or directly to the hair. Ensure that you clean your hairline with rubbing alcohol and let it dried up completely.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama