Poslech rádia

22. června 2014 v 21:12 |  Kolem dokola
To jsem takhle někde před časem zaslechl, že při učení cizího jazyka je dobré pustit si rádio dané jazykové oblasti a nechat to na sebe působit. Buď poslouchat pozorně nebo stačí i jako kulisa, aby to člověku proudilo do podvědomí.


Tak jsem si tedy pustil francouzské rádio RFI - Radio France International a zvolil jsem druhou možnost, protože mi přišla pohodlnější. Už nevím přesně, co jsem tenkrát dělal, ale myslím, že jsem obchodoval na forexu nebo psal některý z mých nesmrtelných článků na blog. Nechal jsem tedy vlny z francouzského éteru působit na moje podvědomí.

Byly i chvilky, kdy jsem se zaposlouchal pozorněji. Nebylo jich nijak moc, ale i tak jsem rámcově pochopil, že jde o záznam jakési reportáže, v níž reportér s reportérkou chodili po různých rodinách v hlavním městě Mali Bamaku a vyptávali se žen, kolik mají dětí, jak si vydělávají, kde pracují jejich manželé, zkrátka asi chtěli posluchače seznámit se všedním životem obyčejných Bamačanů z pohledu matek, jejichž plodnost byla obdivuhodná, neboť nižší počet dětí než osm jsem nezaznamenal, ale je možné, že mi něco uniklo.

Reportáž ubíhala, matky se střídaly a já už to delší dobu vnímal opravdu jen jako zvuky v pozadí a mohu jen doufat, že si mé podvědomí nasávalo potřebné informace. Najednou jsem ale prudce zbystřil. Zareagoval jsem tak na hlas evidentně starého muže, který cosi křičel v místním jazyce. Doposud francouzsky mluvící žena mu v tomtéž jazyce odpověděla, načež vypukla dost drsná hádka. Z té jsem nerozuměl vůbec ničemu, až na jediné slovo, které stařík často vykřikoval, a to: putain, což znamená francouzsky děvka. I když jsem nevěděl, o co mezi nimi jde, působilo to takhle na poslech zábavně a koutky úst mi šly nahoru.

Když hádka vygradovala, ozval se zvuk, jako když někdo dostane pánví, a následovalo něco jako žuchnutí na zem. Chvíle ticha a vzápětí se žena klidným, veselým hlasem (snad i s úsměvem) zeptala francouzsky: "Jaká byla otázka?" A reportáž dál pokračovala.

Poslech rádia často nabízí posluchačům hodně prostoru pro vlastní fantazii. Zejména rozhlasové hry nebo čtení nějakého literárního díla. Výše popsaná reportáž moji fantazii vskutku rozehrála a celou scénu jsem si velmi živě představil.

Po nedávných zkušenostech s angličtinou si teď pouštím BBC, ale na nic podobného bamacké reportáži jsem zatím nenarazil.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama