Sedím a píšu 16

21. června 2014 v 20:58 |  Sedím a píšu
…poprvé zezadu…


takže sedím a píšu…na tomto blogu jsem se už zmiňoval, že jsem se velmi náruživě věnoval rybaření…kromě toho jsem také moc rád chodil do přírody a pozoroval živočichy všech možných rodů a druhů…pravidelně jsem četl Naší přírodou, což byl časopis ČSOP - Českého svazu ochránců přírody…byla tam spousta zajímavých článků…tak třeba Akce Formica…to byl seriál článků o mravencích…bylo tam všechno perfektně popsáno…struktura mraveniště, chování různých druhů apod…a tak jsem jednoho dne vyrazil do lesa kousek za chatou k jednomu velkému mraveništi…sedl jsem si tam na dřevěnou stoličku a pozoroval to mravenčí hemžení ve snaze najít nějaký řád v tom chaosu, který tam měl podle těch článků být…asi po hodině soustředěného sledování byl výsledek ten, že jsem byl shledán čímsi obtížným, co tam nemá být…takže zatímco já sledoval chaos na mraveništi, někteří mravenci zcela nepozorovaně začali zjišťovat, co jsem zač a co tam dělám…když jsem si toho všiml, pochodovala mi už po nohách slušná divize průzkumníků…dal jsem se radši na ústup smířen s tím, že řád v chaosu se mi najít nepodařilo…v rámci Akce Formica si mohli čtenáři zdarma objednat knihu Sociální struktury mravenišť od sovětského vědce Anatolije Aleksandroviče Zacharova…samozřejmě jsem s jejím objednáním neváhal, ale nikdy se mi ji nepodařilo celou přečíst, ač měla jen 107 stran…jaksi jsem ji nebyl schopen pochopit…ono mi taky bylo něco kolem dvanácti let, tak se není čemu divit…v časopise byly také zdarma nabízeny plány na ptačí budky pro různé druhy ptáků…opět jsem neváhal a objednal je…pak jsem se dal do výroby budky pro rehka domácího nebo zahradního…záleželo by na tom, který z těchto dvou druhů rehků obsadí budku jako první…byl jsem si vědom toho, že manuální zručnost nepatří zrovna k mým přednostem, a tak jsem pozorně studoval plán, přičemž jsem si stále připomínal ono známé pořekadlo: Dvakrát měř, jednou řež…přísahám, že jsem měřil čtyřikrát i víckrát, ale výsledný produkt tomu nějak neodpovídal…poněkud rozpačitě jsem hleděl na budku, do níž by se rehek sotva vešel, natož pak ještě s rodinou…nemohl jsem to pochopit, vždyť jsem se držel plánu…stavbu budek jsem tedy vzdal, ale povedlo se mi vyrobit sedátka pro dravce…nevím, jak se to přesně nazývá…jde o to, že vezmete dlouhou tyč a nahoru přitlučete třeba nějaké prkýnko, aby vzniklo vysoké Téčko…tahle sedátka se pak umístí třeba na mez nebo na okraj pole a dravec, který si na ně sedne, z nich může vyhlížet kořist nebo jen odpočívat…udělal jsem jich šest přesně podle plánu a umístil je na okraj pole v dostatečných vzdálenostech…fakt se mi povedla…měla však jednu chybu…nikdy jsem na nich žádného dravce sedět neviděl…to je, jak jistě uznáte, chyba velmi podstatná…utěšoval jsem se tím, že tam určitě sedí, když zrovna nepozoruji…což o to, možné to bylo, ale to víte, útěcha nic moc…nakonec skončila povalená na zemi…asi překážela zemědělcům…a když jsem zmínil ptáky, tak musím říct, že ornitologie mě hodně bavila…měl jsem dokonale prostudovanou Ornitologickou příručku, kterou jsem si půjčil v knihovně…takže jsem dělal různá pozorování s dalekohledem a zápisníkem po ruce…škoda, že se ty zápisky a všelijaké náčrty ztratily…teda ale řeknu vám, vždycky mě dostávaly v atlasech ptáků ty citoslovce u řádu pěvců…nemám zrovna žádný atlas po ruce, abych mohl být přesný, ale jen pro ilustraci tam bylo uvedeno, že třeba slavík obecný dělá: dyt dyt dyt ťůa ťůa dyt (znovu upozorňuji, že nevím, jak to bylo přesně, kdyby chtěl někdo polemizovat!)…nevím, kdo tyhle zápisy páchal, ale vím, že byly vždycky absolutně k ničemu…no a když už jsem zmínil slavíka, vůbec nechápu, proč je jeho zpěv tak opěvován v literatuře, zejména poezii…přijde mi, že je to jen takové obyčejné a nijaké, nic, co by mělo cokoliv rozněcovat, nějaké touhy anebo být romantické…to třeba takový kos černý vyzpěvuje mnohem lépe…a navíc s tím nedělá takové štráchy, neschovává se bůhvíkde…kolik z vás vidělo v přírodě na vlastní oči slavíka?...zato kos, ten se neschovává…nejčastěji ho vidím usazeného na štítě střechy a jde do toho z plna hrdla…ukázky zpěvu obou těchto ptáků jsem stvořil k poslechu pod tímto článkem…kniha, kterou jsem měl hodně rád a byla neustále v permanenci doma i v přírodě, kam jsem ji nosil v batohu, se jmenovala Poznáme je podle stop a napsal ji Miroslav Bouchner…z té jsem se naučil všechno možné o stopách (nejen otiscích ve sněhu či půdě), které za sebou zanechávají všechna možná zvířata od vysoké zvěře, přes srnčí a černou zvěř, až po všelijaké hlodavce…psalo se tam také o vývržcích různých dravých ptáků a sov…ty jsem sbíral a potom v Petriho misce zkoumal různé kůstky, zobáky, malé lebky, prostě všechno, co nebylo stráveno…ta kniha byl jeden z nejlepších dárků, jaké jsem kdy dostal k Vánocům…tady v těch našich okolních lesích jsem pozoroval hlavně srnčí zvěř…třeba srnce Huga, který chodil pravidelně večer na pastvu na louku za rybníkem Vávrovákem…byl přesný jak hodinky…jednou jsem se chtěl víc přiblížit, a tak jsem vyrazil dřív…šel jsem potokem, napájejícím rybník…kolem mě na dost vysokých březích tráva, takže jsem neviděl vpravo do lesa ani vlevo na louku…zprava se ozval jakýsi šramot a něco se přibližovalo…ztuhnul jsem na místě a přemýšlel, jestli nemám zdrhnout, protože s divočákem bych se nerad potkal…nakonec jsem zůstal a za chvíli se přímo proti mně rozhrnula tráva a tam se na břehu potoka objevil Hugo…stáli jsme jak solný sloupy a čuměli si přímo do očí snad z půlmetrové vzdálenosti…cítil jsem na tváři jeho dech a ten svůj jsem zadržoval…pak jsem pomalu zvedal ruku, až jsem se ho na malou chviličku dotkl na šíji…bylo to neskutečné a vím, že to zní neskutečně…poprvé a naposledy jsem se ve volné přírodě dotkl tak plachého tvora…jakmile ucítil můj dotek, okamžitě se probral z toho překvapení, jak mě tam uviděl, a začal zdrhat, přičemž hodně hlasitě bekal…bekání je takový dost zvláštní zvuk vydávaný srncem, kterého něco vyruší, a když ho někdo slyší poprvé, může se docela polekat…já, když jsem to slyšel poprvé coby hodně malý kluk, upaloval jsem domů a s očima navrch hlavy jsem otci myslivcovi hlásil, že v revíru je asi vzteklý pes…zcela zvláštní kouzlo má pozorování srn se srnčaty…je to takové plné něhy, jak se tam tak pasou, sem tam srnče čumáčkem párkrát šťouchne srně do vemínka a napije se…to byste museli vidět…a když jsem jednou takhle v podvečer pozoroval srnu se srnčetem už asi hodinu, ozval se rachot a pak i hlasy lidí…srnče se okamžitě instinktivně schovalo v hustém podrostu opodál a srna odběhla…za chvíli tím místem procházel mladý pár…zůstal jsem v úkrytu, abych mohl včas zasáhnout, kdyby se až moc přiblížili k místu, kde se schovalo srnče…naštěstí šli jiným směrem za jiným záměrem…srnče bylo v bezpečí a já poprvé v životě viděl, jak se to dělá zezadu…připadalo mi to velmi zajímavé…sedím a dopsal jsem…hezký den



















































 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama