Můj mozek pořád maká

20. července 2014 v 16:45 |  Kolem dokola
No jasně, každému pořád maká. Kdyby přestal, tak jde člověk k zemi a následně pod zem nebo komínem do luftu, zbytek do urny - s urnou buď pod zem, do kolumbária anebo rozprášit či rozptýlit, jak se správně říká. Při rozptylování bacha na vítr, aby nebožtík nebyl zanesen jinam, než si přál. A takový protivítr, to může být sakra nepříjemný směr.


Mám ale na mysli, že můj mozek neustále něco tvoří, a to nejčastěji z oboru poezie, přičemž stejnou měrou se věnuje i textům písní na známé i vlastní melodie. Všichni asi znáte písničku: Saxano/v knihách vázaných v kůži… Tak na tuto melodii si hodně často zpívám sám pro sebe: Skipáno/ty máš v tý svojí hlavě/nasráno/hovadin víc než dost. Jakožto člověk, který rád literárně tvoří, bych mohl být rád, že mi mozek pořád maká, ale jak můžete vidět na uvedeném textu písně, vytváří jaksi ne zrovna hodnotné kusy.

No a tak si třeba prozpěvuju: Pampalíny/lovec líný. To je všechno. Má to vlastní jednoduchou melodii, kterou nemůžu zapsat, neznaje not. Dalším oblíbeným kusem je: Chcípni orle/chcípni za letu. Tentokrát na jednu z Morriconeho melodií. Vždycky jsou to jen takové malé kousky. Jen jednou jedinkrát jsem píseň dotáhl až do konce. To jsem si nejdřív pořád dokola zpíval: Chcíplo saranče/na dvoře ranče. Nevím, proč mě to tak drželo, až jsem z toho stvořil celou píseň, kterou jsem použil v mikropříběhu "V hudbě život Čechů…" Melodie je vlastní, a pokud by měl někdo zájem, mohu zazpívat při osobním setkání. Velmi často se mi stává, že si prozpěvuju nějakou známou píseň a mozek mi ji začne přetvářet nejen v něco poněkud, ale i dosti vulgárního. Tak například: Ač mám spánek bezesný/mně včera sen se zdál/I když dávno nejsem s ním/pan král mě vomrdal. Nebo: Ach, synku synku, domalý jsi/tatíček se ptá, prcal-li jsi… Ani se neptejte, jak je to dál. Jasně, není se čím chlubit a taky se nechlubím, jen ukazuju na příkladech, co mi mozek vyvádí. Ale kdyby to dělal jaksi soukromě, tak by to ještě šlo, jenže on se klidně projeví, i když nejsme jen sami někde v ústraní. A tak jsem se přesouval z mého pokoje do kuchyně, abych se napil, z plna hrdla pěju tu píseň z Noci na Karlštějně a najednou mi tam mozek pošle ten poslední verš, přičemž máma na mě konsternovaně hledí opřená o kuchyňskou linku. Možná si řeknete, proč jsem to vypustil z huby. Já bych to rád zarazil, ale v takových chvílích asi nejsem svým pánem. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

"Co se vám honí hlavou?" Uživatelé Facebooku tuhle otázku dověrně znají, protože na ně "pokřikuje" vždy, než něco napíší jako svůj status. Kdysi mě napadlo, že bych mohl nějakou podobnou rubriku udělat na blogu a vkládat do ní ty "perly" z oblasti poezie, které mi létají hlavou prakticky pořád. Stačí se jen na chvilku odtrhnout od nějaké smysluplné činnosti a během krátké chvilky je tu báseň, i když říkat tomu báseň je asi hodně kacířské. Říkejme tedy rýmtvar (rýmující se tvar). Na krátkou dobu (asi dva dny) tady ta rubrika byla, ale pak jsem ji radši odstranil, protože to byly fakt blbosti a měl bych jich brzy plný blog. Ostatně můžete sami posoudit, protože jsem zjistil, že jsem ty rýmtvary ještě neodstranil ze souboru "Literatura", kam ukládám to hodnotnější, co jsem stvořil. A tak vám je tedy předkládám.

Šel kos
bos
Bos šel
kos

***

Kecy prdy kuličky
hádaly se rosničky
čolek z bahna vylez
slepý slepýš přilez

Co to tady děláte
že se tu tak hádáte
řekl starý čáp
než rosničky spáp

***

Z komína se valí dým
mylord slzí dojetím
starý topič zatápí
Titanic se potápí

***

Jede jede žehlička
supí funí pod sebe
Nad ní stojí panička
zraky vzhůru do nebe

Pod sukní se cos ukrývá
to soused Franta jest
Pan táta ten v křesle zívá
vyplňuje IQ test

***

Chtěla babka chtěla dědka
dědek na tom stejně
Rozběhl se dědek k babce
uklouzl po lejně

***

Líný lín
měl splín
tišinou plul tiše
CHRAMST
sumec ho má v břiše

***

Tak a to by stačilo. Představu jste si už jistě dokázali udělat. Takových rýmtvarů bych mohl napsat desítky a stovky, je to otázka několika vteřin, co mi je mozek nadělí. Říkám si, proč mi takhle nemaká i na serióznější úrovni, abych mohl psát své nesmrtelné básně a prózy. Na této úrovni mi poskytuje jen nápady, nic zcela konkrétního, natož hotové věci. To by se to psalo. Momentálně píšu sbírku básní/mikropróz a jak si tak venku jezdím po večerech, přilétají různé nápady. Avšak vím, že až sednu k počítači, bude to zase pekelná dřina. Takže to stále odkládám a doufám, že ty nápady v hlavě udržím, než se do nich pustím.

To by mě zajímalo, co si asi tak čtenáři pomyslí, když ve vztahu ke své tvorbě použiju ono adjektivum "nesmrtelný/á/é".


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama