Sedím a píšu 17

19. dubna 2015 v 12:58 |  Sedím a píšu
…ale o tom jsem psát nechtěl…


takže sedím a píšu…jak můžete vidět, nepsal jsem už hodně dlouho, ale seděl jsem pořád…teda kromě doby, kdy jsem ležel, což je denně asi tak 9,5 hodiny…takže má-li někdo zájem, může si snadno spočítat, jak dlouho jsem za tu dobu seděl…ale o tom jsem psát nechtěl…víte, že škvor umí létat?...no fakt, že jo…viděl jsem to v jednom dokumentu na stošestce plazmě z necelých dvou metrů…až někdy uvidíte škvora a nerozhodnete se ho zabít, jak se to těmhle hmyzím chudákům často stává, všimněte si na zádech takových maličkých krovek…možná se tomu odborně neříká krovky, ale to je fuk…no a škvor si vyleze někam do výšky, nadzvedne tyhle krovky a vysouká z nich křídla…těmi párkrát jen tak mávne, aby je pořádně protáhl, a pak letí…na živo jsem to ještě neviděl, ale vypadá to dost mimozemsky…a na té samé stošestce plazmě, ze stejné vzdálenosti jsem viděl v jiném dokumentu sloní penis v akci…velikost mě nijak nepřekvapila, natož abych byl udiven…u šestitunového samce se dá s něčím pořádným počítat…zaujalo mě ale to, že v něm má nějakých padesát svalů, takže s ním v podstatě může manipulovat jako s takovým menším chobotem…to mu samozřejmě usnadňuje průnik a není se co divit, že ho při takových rozměrech příroda vybavila takovouhle vychytávkou…myslím, že schopnost takhle manipulovat penisem by se hodila nejednomu muži…alespoň v začátcích určitě, protože kdo tvrdí, že mu šel zásun hladce hned od začátku, ten prostě kecá a nešlo mu to tuplem…ale o tom jsem psát nechtěl…tři dny před MS v biatlonu mi chcípla televize...nedalo se nic dělat, musel jsem pořídit novou…odpoledne jsem ji objednal, večer mi psali, že ji expedují a druhý den po poledni už byla tady…já vím, že je to dnes v podstatě normální, když je zboží skladem…ale mě to prostě fascinuje, protože patřím ještě k těm, kdo zažili, že se na tento druh zboží stály dlouhé fronty, psaly se pořadníky nebo se muselo prodavači šoupnout něco pod rukou…ale o tom jsem psát nechtěl…když jsem se loni v srpnu přehoupl přes čtyřicítku, řekl jsem si, že bych měl trénovat mozek, nenechávat ho jen tak ležet…a tak jsem se rozhodl, že obnovím znalost některého z cizích jazyků…výběr byl docela pestrý, když jsem kouknul na učebnice, které tu mám…angličtina, francouzština, španělština, norština, ruština, latina a řečtina…zdravý rozum a geopolitická situace by asi volily angličtinu, protože tu člověk nejvíc upotřebí…jenže mě ten jazyk prostě nebaví, především ten chaos s výslovností, která nemá prakticky žádná pravidla…takže angličtina byla zavržena…ještě před angličtinou jsem zavrhl latinu a řečtinu…jazyky jsou to sice zajímavé, ale k upotřebení moc nejsou, navíc to není žádná sranda ovládnout je…kdysi jsem to zkusil a ne že bych úplně pohořel, nicméně jsem je po čase vzdal…ruštinu jsem se kdysi učil nějakých pět let, stále zvládám vcelku plynně číst azbuku, ale se slovní zásobou je to horší…ono by to nejspíš zase naskočilo, jenže nakonec jsem ji také zavrhl…norština je sice fajn, ale mimo Norsko k neupotřebení…a já se na sever určitě nechystám, protože nemám rád zimu…zbyla tedy francouzština a španělština…francouzštině jsem se jeden čas hodně věnoval, byl jsem schopen s Francouzy docela obstojně mluvit…pak jsem ale neměl možnost mluvit a ty znalosti se dost otupily…myslím, že by to ale při pořádném podnětu znovu naskočilo, přičemž jsem si vědom, že pořádná generálka by neškodila…jelikož ale mojí nejoblíbenější literární oblastí je Španělsko a Latinská Amerika (knihy autorů z těchto zemí mám moc rád), tak nakonec vyhrála španělština…je to jazyk s jasnými pravidly výslovnosti a vcelku přijatelným stupněm obtížnosti gramatiky, takže se tím tady prokousávám a docela mě to baví…horší je, že nemám s kým konverzovat a to není dobré…ale o tom jsem psát nechtěl…bylo mi dáno setkat se s osobou ženského pohlaví, se kterou jsme si absolutně nesedli…V čem je problém? říkáte si možná…Kašli na ni a hotovo…jo, přesně to bych za normálních okolností udělal…jenže ony ty okolnosti vůbec normální nejsou…pracuje totiž jako zdravotní sestra v jistém zařízení, kam jezdím na rehabilitaci…a jelikož tam jezdit chci, musím se se situací nějak vypořádat…ovšem řeknu vám, je to síla udržet se, když nad vámi má moc taková sestra Ratchedová…kdybyste náhodou nevěděli, kdo to je, tak vězte, že nikdo jiný než hlavní záporná postava filmu Přelet nad kukaččím hnízdem…pokud jste neviděli, tak si co nejdřív doplňte vzdělání…nevím, co mi to Bůh (v jakékoliv podobě) nadělil…zřejmě cvičení z asertivity a sebeovládání…ale o tom jsem psát nechtěl…a o čem jsem to vlastně chtěl psát?...věřte, nevěřte, já jsem to úplně zapomněl…tak snad někdy příště…takže sedím a dopsal jsem…hezký den
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 monika monika | 27. ledna 2016 v 8:29 | Reagovat

Dobrý den Marku,
a proč už nepíšete? :-) Děje se něco?
Narazila jsem na Vás náhodou, když jsem hledala slova Haky :-). Je to opravdu zajímavé, kam se jeden dokliká...Monika

2 Skip Skip | 27. ledna 2016 v 13:52 | Reagovat

Těší mě, že jste se ke mně doklikala. Proč jsem už dlouho nic nenapsal, to má za následek kombinace lenosti a nedostatku inspirace. Pokusím se s tím něco udělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama