Sedím a píšu 20

23. dubna 2016 v 13:06 |  Sedím a píšu
…od medvídků Haribo přes pár vzpomínek k slivovici a Shakespeareovi…


takže sedím a píšu…když mám chuť na ovocný salát, není nic jednoduššího, než si dát hrst medvídků Haribo bez ohledu na barvu pleti…jinak je jím zásadně v tomto pořadí od těch nejlepších: bílé, zelené, oranžové, žluté a červené…nedávno mě potěšil můj kamarád Pucho, o kterém jsem se zmiňoval v tomto článku, když mi sdělil, že i kdybych napsal dlouhou litanii o hovně, stejně by ho to bavilo číst…samozřejmě mi hned začalo šrotovat v hlavě, jak bych mu vyhověl…ale ono to vůbec není jednoduché napsat něco tak o ničem, aby to bylo úplně o hovně…nicméně vzpomněl jsem si, jak jsme kdysi chtěli na intru napsat příručku o sraní…jedna kapitola měla pojednávat o sraní v přírodě…měl jsem již tak trochu v hlavě koncept obsahující třeba to, že nejlepší jsou listy jírovce maďalu alias kaštanu, přičemž v závěru kapitoly mělo být konstatováno, že pokud by pršelo nebo bylo po dešti, tak jste v pytli, jelikož mokrými listy se utřete jen velmi nesnadno…o čem měly pojednávat další kapitoly, to nevím a radši o tom ani moc nedumám…Pucho mi před časem také připomněl jistý spisek s názvem Acidofilní kanál mých alkalických myšlenek…na toto dílo se mi podařilo zcela zapomenout, ale jakmile se o něm Pucho zmínil, okamžitě se mi vybavilo, že jsem něco takového napsal, aniž bych si ovšem byl schopen vybavit téma či myšlenku, byla-li tam nějaká…zmínka o tomto mém raném počinu mě velmi překvapila a ještě víc mě překvapila skutečnost, že jej má Pucho stále ve svém vlastnictví jakožto jediný existující exemplář, ručně psaný originál…slíbil, že mi ho naskenuje a pošle…jsem velmi zvědavý, co v něm je…bude-li obsah publikovatelný, určitě se s vámi na stránkách tohoto blogu podělím…možná se máte na co těšit a možná ne...uvidíme…ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, napsala mi SMS jedna mě velmi milá žena…jede zrovna autobusem do Holandska a v té SMS se zmínila, že jim budou pouštět nějaký film…to mi okamžitě navodilo vzpomínku, jak jsme kdysi jeli s naší třídou střední verteriny na zavádění chmelu do Nesuchyně někde v severních Čechách, jestli se nepletu…řidič nám pustil Tankový prapor, v němž byla scéna, jak si vojáci zapalují prdy…takže plán na večer byl jasný…samozřejmě se této akce zúčastnil i Pucho, ať už v roli odpalovače nebo zapalovače…ostatně zúčastnili se i všichni ti, co jsou zmíněni ve výše odkazovaném článku…sranda to byla veliká, ač z dnešního pohledu dost stupidní…a to jsme si neuvědomovali, jak vážnému nebezpečí se vystavujeme…naštěstí se nikomu nic nestalo…potýkám se teď se záludnostmi francouzské gramatiky…zejména s kondicionály, podmínkovými souvětími a časovou sousledností…tu cvičebnici napsali Markéta Zettlová a Marc Baudinet…někdy si říkám, jestli neměli nějaký problém psychického rázu, protože některé věty, které mám překládat, jsou poněkud podivné…tak třeba: Kdyby se do ní nebyl zamiloval, byl by dnes šťastnější, Kdyby se s ní nebyl oženil, měl by mnohem klidnější život, Kdyby se s ním byla nerozvedla, nestal by se z něj alkoholik…a moje nejoblíbenější: Kam byste schoval mrtvolu, kdybyste byl vrah?...a víte, jak se francouzsky řekne slivovice?...Eau de vie de prunes…doslova voda života ze švestek, přeneseně živá voda ze švestek…myslím, že tomu Francouzi, který to označení vymyslel, musela slivovice hodně zachutnat…koukám, že jsem se od medvídků Haribo dostal cestou necestou až ke slivovici…asi už je načase protentokrát skončit…ale ještě mě napadlo, že je dnes čtyřsté výročí úmrtí Williama Shakespearea…některé jeho hry jsem viděl, některé četl včetně Sonetů…jako není to úplně špatné, časem dostatečně prověřená kvalita tu je…něco se mi líbilo, něco méně a něco vůbec…celkově by se můj názor na tohoto slavného Alžbětince dal shrnout takto: Mnoho povyku pro nic…takže sedím a dopsal jsem…hezký den


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama